Alexis [DOKONČENO]

42.kapitola

Když už všichni přijeli, začalo loučení ve stylu "obejmi všechny a čau." Začala jsem u Emily.

,,Budeš mi chybět, ty moje sweet sixteenko," zasmály jsme se mé přezdívce. Vůbec nevím, kdo jí vymyslel, ale nějak se to chytlo a říká mi tak většina lidí odsud.

Jako další mi pod ruku přišla Brigit. ,,Bylo to suprózní, tak příští rok?" Smála se a byla šťastná. Na otázku jsem jí odpovědět nemohla, takže jsem se slabě usmála a šla dál. Dlouho jsem nikoho nemohla najít, ale nakonec jsem potkala Jaka.

,,Čau, prcku," usmál se.

,,Ahoj, Jaku," chtěla jsem ho obejmout, ale on se pokrčil v nohou., chytl mě pod kolenama a přehodil si mě přes rameno. Začala jsem ho mlátit do zad.

,,Ty umíš všechno zkazit! Pust mě dolů, nebo tě kousnu do zadku!" Vyhrožovala jsem mu. Oba jsme měli hrozný záchvat smíchu a po chvíli mě pustil. Objala jsem ho tak silně, že se divím, že mu plíce ještě pracujou. Asi pět minut jsme takhle stáli, až jsem se se slzami v očích odtáhla a šla pryč. Bude mi chybět, trouba jeden.

Takže stačí najít už jen Casee a Colin. S Bredem jsem se loučila už předtím.

,,Ahoj," chtěla jsem na sebe upoutat pozornost.

,,Ahoj, Alex!" Hned, jak mě spatřila, se na mě vrhla.

,,Brzdi, ty torpédo," smála jsem se ji. V tu chvíli vytáhla Casee mobil z kapsy a řekla ,,Úsměv!" Bez selfíčka by to nešlo, žejo.

,,Nevíš, kde je Colin?" Zeptala jsem se stále s úsměvem na rtech.

,,Už odjela. Však víš, bydlí v cizině," smutně mi odpověděla. Byla jsem smutná, ale co nadělám. Zavoláme si na skypu.

Tohle loučení bylo celkem rychlé, ale všichni spěchají domů, tak se není čemu divit.

Uf.....

Všichni určitě vydají kapitolu na Vánoce jako dárek takže jsem vám to se dala dříve, nechcete přeci mít zaspamovaný Wattpad😂

Já vím , že se rozloučili moc rychle ,ale takhle se mi to líbí:),

Tak u další kapitoly pá💕💕