Single

Really?!

,,Ahoj." Až teď si všimnu záhadné obálky s mím jménem co drží v ruce. ,,Co to je?" Poukážu na obálku. ,,To je jen seznam." Zakroutí máma hlavou jako by to byla samozřejmost. Pf to je přeci ten seznam o kterým jsem ti nic neříkala. ,,Na co seznam?" Povím podezřívavě. ,,Já ti to zapomněla říct?" Máma se usmívala od ucha k uchu. Tenhle úsměv znám! Tohle vždy říkala to ráno co jsme měli jít k doktorovi na očkování! ,,Co si mi zapomněla říct?!" Kouknu na ní s nadzdviženým obočím. ,,Za týden odjíždíš na taneční tábor." Pronese jako kdyby to byl dar z nebe. ,,Já na žádný tábor nechci." Zakroutím hlavou. ,,Ale no tak... Najdeš si konečně kamarády." No au matko. Já mám kamarády. ,,Já mám kamarády." Založím si ruce v bok. Máma se na mě upředeně koukne jako by čekala až ji řeknu jediný jméno. ,,Máme ďábelskou čtveřici, Annie, Lucy, Lindu, Báry, Viki a mohla bych jmenovat ještě dlouho." Svraštím obočí. ,,A s kolika z nich se vskutku bavíš?" Ah tenhle postoj znám. Máma se snaží dosáhnout svého. Je sice pravda, že se bavím nejvíc jen se 4 z nich, ale tak jako... ,,Se všemi?" Usměju se nevinně, ale spíš jsem tu ráznou větu položila jako nedůvěřivou otázku. ,,Jo? Proč se mi zdá, že lžeš?" Nadzvedne obočí máma. ,,Fajn 4." Zamumlám. ,,Tak si sbal. Och ano málem bych zapomněla. Je to taneční tábor." ,,Jaký styl?" ,,Street dance." ,,A tos nemohla říct před celou tou scénou?" Zasměju se. Sice nejsem nadšená, že jedu na tábor, ale Street zbožňuju. Máma nad tím jen pokroutí s úsměvem očima. ,,Zabalím zítra." Mávnu na ní. Beru mobil a vytáčím to známé číslo. ,,Halooo." Protáhne přítel na telefonu. ,,Čau. Máš čas?" Řeknu co nejstručněji. ,,Jo proč?" ,,Za půl hoďky v Galerii?" ,,To by šlo. Budu tam." A tím hovor končí. Vezmu si vak a strčím do něj jen důležité věci. Z police co je nejvíce nahoře popadnu penny board. Nazuju si černé ošoupané Vansky a otvírám dveře. ,,Kam jdeš?" Vykoukne z koupelny máma. ,,Žít." Roztáhnu ruce a v jedné stále držím Penny. ,,Do tmy doma." Zvolá na mě mamka. ,,Jasně." Zavřu za sebou dveře a vyběhnu z paneláku. Seběhnu z něj schody na chodník a pokládám penny. Rozjedu se k zastávce přes koleje. Najednou začnou bimbat a tak slezu z prkna a čekám než ten motoráček co bych v klidu předběhla přejede. Po dlouhých 2 minutách se konečně plazí přede mnou. Když je konečně pryč závory zvednou a já se rozběhnu na zastávku. Dík bohu nezavřeli ty druhý závory. Stihla jsem to krásně a do minuty mi jel bus. Ukázala jsem papírek s měsíční průkazkou a nastoupila do autobusu. Strčila jsem si do uší sluchátka a zapla svůj oblíbený playlist. Po několika zastávkách jsem vystoupila před obchodní centrum Galerie. Začala jsem hledat hnědou čupřinu a spoustu pih. Nikde jsem ji však nenacházela a tak jsem usoudila, že je stále v buse. Stoupla jsem si tam a čekala. Nic. Najednou mě někdo obejmul. ,,Dráčku." Vyskočila jsem. ,,Není divu, že jsem tě nenašla když máš zase odbarvený přeliv na zrzavou." Zasměju se a objetí mu opětuju. ,,Taky tě rád vidím." Uchechtne se a na jeho tváři sedí úšklebek. Aby bylo jasno. Dráček je ve skutečnosti Martin. Stálá otázka je "proč mu ksakru říkáte dráček?" Normálně bych Vám odpověděla protože Why not, ale ne... Říkáme mu dráček, protože když jsme byli malí a udělal takový cute obličej vypadal jako Bezzubka z jak vycvičit draka. Ano velmi logické.

Tak tady je další kapitola <3