Single

Forlornness

Drew

Uběhl měsíc. Jeden, zasraně dlouhej měsíc co se mi vyhýbala a na hodinách mě ignorovala. To všechno kvůli její bývalé dobré kamarádce. Zaslechl jsem pár drbů o tom jak moc byla zoufalá a pokusila se spáchat sebevraždu. Jsou to kecy co si vymýšlí žáci co nikdy nijak nevynikli, aby měli aspoň na malou chvíli pozornost po které tolik touží. Dneska byl leden přesněji 21. ledna. Dnes je Kate 17 let a já u toho nemůžu být. Není ve škole. Je pryč. Není tu už takových 6 dní. Martin s El mi o ní nechtějí nic říct. Vždy když mě uvidí tak se na mě akorát zamračí nebo se svým pokerfacem odejdou. Mám toho dost. Seděl jsem na poslední hodině což byl Dějepis a nechal si vykládat blbosti co si stejně nezapamatuju. Odpočítával jsem minuty do konce a musím říct, že takhle dlouhá mi vteřina nikdy nepřipadala. Konečně se ručička posunula o jednu minutu a zazvonilo. Vystřelil jsem ze třídy a rychle zaběhl do jídelny a naházel do sebe to čemu říkají oběd. Rozeběhl jsem se na zastávku a chytil první autobus co jel. Stihl jsem ten co jsem v životě nestihl takže jsem se v hlavě poklepal ramena jakej jsem machr a dál jako na drátkách čekal kdy autobus zastaví na mě známé zastávce. Nějakou dobu jsem musel čekat už jen z důvodu, že do autobusu nastupovala nějaká babička s chodítkem, které to trvalo strašně dlouho. Konečně jsme dorazili na zastávku a já se rozběhl domů. Odhodil jsem si v pokoji tašku a zazvonil na dům vedle. Nic. Podruhé. Nic. Za chvíli ven vyšel přítel její mamky. ,,Drew." Pronesl klidně s milým hlase. ,,Kde je?" Vychrlil jsem hned. ,,Není tu." Věděl jsem, že lže jako v poslední době každý kdo jí je nějakým způsobem blízký. Obešel jsem ho a vyběhl schody. Ještě jsem za sebou slyšel jak na mě křičí jménem. Vyběhl jsem až nahoru do jejího pokoje a rozrazil dveře. Když jsem se koukl za roh vyděl jsem jí. Ležela na posteli a spala. Jedna ruka ji vysela z postele, ale nemocná mi nepřišla. ,,Před týdnem zkolabovala. Už by měla být v pořádku." Usměje se s pohledem na ní, ale po chvíli odejde a nechá mě tam s ní samotného. Dojdu k její posteli a lehnu si vedle ní. Prohlížím si ji jako bych ji viděl poprvé. Přejedu ji rukou přes tvář a ona si mi lehne na hruď. ,,Nikdy bych to neudělal." Začal jsem šeptat. ,,Čekal jsem než vyjdeš ze třídy. Nevěděl jsem, že jste se domlouvali s Martinem. Ona přišla dřív. Ptal jsem se kde jsi. Začala se po mě sápat... Přilepila se na mě jako pijavice. Zatáhla mě na záchody. Snažil jsem se ji odtrhnout, ale nedala se. Abych ji sundal musel jsem ji vlepit facku... Jinak by mi nedala pokoj. Začal jsem na ní ječet co si to dovoluje, ale musel jsem hlavně najít tebe. Když jsem za tebou šel na stadion... Vyhodili mě. Večer jsem seděl nahoře... Na lišce... Viděl jsem tě... Běžela jsi po svých. Přeskočila jsi branku, protože jsi si nechtěla odemykat. Ha ha." Utřel jsem si slzu co mi stekla po tváři. ,,Tohle jsem nikdy nechtěl." Políbil jsem ji na čelo. ,,To ani já." Ozvalo se tiše a mě se napnuly nad všechny svaly v těle. ,,Nevěděla jsem co si myslet." Zašeptala. Lehce jsem se k ní naklonila čekal jestli uhne, ale nic se nedělo. Lehce jsem ji políbil a usmál se. ,,A teď už to víš?" Zašeptal jsem a on se na mě usmála. ,,Teď už to vím." 

Oficiální konec!!!! Tohle je nejdelší knížka co jsem napsala... Ale nelituju toho. Díky, žejste mi kapitoly komentovali nebo že jste hlasovali. Tak u další knížky. Páčko :3