Single

Hi I'm life, so put a fake smile!

Nevinně jsem se na ní usmála. Po chvíli jsme slezli ze zídky a začali se znovu procházet. El s Jackobem šli před námi. ,,Jak se cítíš?" nadhodil Dráček. ,,Cítím se jak domeček z karet do kterého někdo foukne." Když to Dráček uslyší vtáhne mě do silného "bráškovského" objetí. Zabořím mu hlavu do žlábku mezi ramenem a krkem když jeho stisk ještě víc zesílí. Těm dvěma před námi bylo úplně jedno, že jejich kámoši nejsou za nimi. Dělali kraviny a popravdě si asi ani nevšimli, že jsme dál. ,,Dobrý?" Zeptá se když se odtáhnu. Nejistě přikývnu. Jdeme vedle sebe. Když se naše ruce o sebe otřou prostě se za ně jako kamarádi chytíme. Lidi co nás neznají nebo se s námi nebaví by si mohli myslet, že spolu chodíme. Dráček je něco jako můj starší bráška a já jeho malá sestřička. Když se cokoli děje je první komu bych volala. Lyžák v 7. třídě jsem proseděla na parapetu a volala dráčkovi. Provolala jsem měsíční kredit asi za 3 dny. Můžu mu říct všechno a on mě a proto je tohle u nás docela i normální. ,,A jinak?" Usměje se pro zlepšení atmosféry. ,,Nechce se mi na ten tábor." Vyšpulím rty jak malé dítě. ,,Ale no tak. CO ty víš třeba se ti to tam zalíbí." Pokrčí rameny když přicházíme za nima. Stojí u Jackobovo domu. Jackob se El se na sebe podívají a pak na naše ruce. My jako by jsme dostali šok od elektriky se pustíme. Já jdu za El a on za Jackobem. ,,Co to bylo?" Zeptala se když kluci zašli pro něco do domu. ,,El." Protočím očima. ,,Dráček je jako můj brácha." A tím debatu useknu. Tím to pro mě končí. Nechtěla jsem být na El zlá, ale nedala mi jinou možnost. Kdyby se ve mně vařila krev jen z té představy jak do mě furt dokola s tím hučí. ,,Ale ty s..." Načala jsem, ale hned mi do toho skočila. ,,Ne! Ani na to nemysli." Ukázala na mě varovně prstem který mi nacpala skoro až do obličeje. ,,A proč ne? Kde je problém? Jo počkej. On je to totiž ignorant až to bolí." Rozhodím rukama a mám pocit, že řvu na celou ulici. El na mě bezeslovně kouká zatím co ve mě se vaří možná až škvaří krev. Žíly na rukou mi vystouply a já se snažila svůj vztek držet na uzdě. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a pro uklidnění začala chodit do kolečka. Zbývalo malé pošťouchnutí a vybuchla bych. Zuby jsem měla zaťatý tak, že bych jimi mohla skřípat. Upřímně jsem se hodně držela i když to na mě nebylo vidět. Vypadala jsem, že jsem jen trošku naštvaná, ale přitom jsem měla chuť bouchnout jako sopka a vše kolem zalít lávou. Pak přišli kluci. Nahodila jsem jako snad celý život fake smile a dál dělala jak jsem úplně v pohodě. Možná nebude od věci odtud vypadnout. Pročistit si hlavu. Dál jsme si povídali až se blížil čas odjezdu. Obejmula jsem Dráčka a El s Jackobem jen zamávala a nastoupila do autobusu. Poslouchala jsem písničky až jsem dojela na náměstí na němž jsem vystoupila a šla pěšky domů.