Single

It's End

Upozornění. Není to konec knížky, ale pochopíte to až přečtete kapitolu OK?

Dny ubíhaly jako voda. Čtvrt roku uběhlo jako nic. Drew si za tu krátkou dobu vydobyl respekt i u lidí jako je Jacob což je takřka nemožné. Dneska jsme měli jít ven s dráčkem. Dokážete si představit když jsme my tři venku sami a nekrotí nás El? Ne? To buďte jedině rádi. Třeba posledně nás vyhodili z krámu, protože dráček se snažil házet flipy flaškou na regály. A jeho argument? ,,No já nemůžu za to, že na to ta ženská není zvyklá. To je její problém." No prostě lolol. ,,Kam vlastě půjdeme?" Zeptal se mě dráček když jsme šli školou a domlouvali se v kolik se kde sejdeme. ,,Uvidíš." Mrknu na něj a jdu směrem na záchod. To co jsem, ale viděla mě absolutně dostalo. Byl tam Drew.... Dobře fajn dalo by se překousnout, že by byl na dívčích záchodech, ale on tam nebyl sám. A hádejte kdo je nejlepší kámoška roku? Potlesk pro Ann, která na něm byla přilepená a vyměňovala si s ním sliny. (Kdo to nečekal?) Na chvíli jsem zkoprněla. Nohy vypověděli službu, ale hned jsem je zase donutila makat, abych mohla zdrhnout. Naštěstí teď skončila poslední hodina a mělo se jít na oběd. No ten asi vynechám. Běžela jsem ven a narazila na dráčka, který zrovna vycházel ze školní jídelny. ,,Kate?" Koukl se na mě a já jen se skleněnýma očima kývla směrem k záchodům ze kterých zrovna vyběhl Drew s Ann mázlou rudou rtěnkou. ,,Dneska se necítím na to někam jít. Promiň." Utekla jsem. Ano. Já Kate Wolfová zbaběle utekla z boje, který jsem právě měla vést. Kašlala jsem na čekání na bus. To by mě Drew stihl. Utíkala jsem domů. Byla to sice štreka, ale nic co bych nezvládla. Doběhla jsem dřív než autobus. Nemohla jsem najít klíče a tak jsem branku prostě a jednoduše přeskočila. Pak mi došlo, že je stejně budu muset najít, abych se dostala domů. Rychle jsem je vyštrachala a odemkla. Pohladila jsem Elinku co začala kňučet a vyběhla po schodech do pokoje. Urychleně jsem se převlékla a popadla vždy připravený batoh. Mám chuť zmizet. Odstěhovat se hodně daleko a doufat, že nikoho krom El s dráčkem už nikdy nepotkám. Z mé školy bych nic nechtěla kromě mích dvou nejlepších přátel. Vlasy jsem si rozpustila a učesala. Ofinou jsem vytvořila vlnku a přidělala ji dvěma černými pinetkami do kříže. Mámě jsem napsala papírek, že přijdu v 9. Rozeběhla jsem se na zastávku a jen tak tak stihla bus. Odjela jsem ke stadionu. Jako vždy tam byl Bill. Byl tak hodný a poslal všechny lidi pryč. Poprosila jsem ho jestli když přijde Drew by ho nevyhodil. On všechno starostlivě odkýval. Nasadila jsem si brusle a pustila písničky, které se halou rozléhaly. Začala tam hrát písnička Feisty(Nahoře). Teď jsem celýho Drewa hodila za hlavu a užívala si divokou jízdu plné krokových částí, piruet a skoků. ,,Jde hlavně o program. Okouzlit publik a přetáhnout ho na svou stranu." Vybavily se my moje slova a já zatnula zuby a skočila další skok. Byla jsem tak naštvaná a potřebovala jsem to ze sebe vybít. ,,Miluju tě." Zazněli mi jeho slova v hlavě a já udělala komplikovanou otočku. ,,Záleží mi na tobě." Tyhle vzpomínky mě tak deptaj, že být doma něco rozbiju, ale tak teď spíš budu rozbíjet moje nohy, protože tu hodlám být hodně dlouho.