Single

You are....

V minulém díle Singlu jste četli: ,,No... Zatím k tobě žádnou důvěru nemám. Nemůžu ti věřit a navíc za celou dobu co jsem tu děláš se mnou věci co bych nikdy neudělala." Zamyslím se a myslím, že to co jsem řekla mělo kurva hloubku. ,,Jaký například?" Nadzvedne pobaveně jedno obočí. ,,Třeba..."

,,Třeba v životě bych se nečervenala. Vždy mám k tomu nějakou vtipnou poznámku, ale nikdy jsem nebyla červená. Nebo jsem nikdy neměla takovou chuť někoho praštit, ale zároveň ho pevně obejmout..." Zamyslela jsem se. ,,Vždy jsem myslela hlavou, ale teď jsem dutá jako o hodině matematiky. Prostě černo." Vstala jsem a chodila po pokoji sem a tam. Trhala bych si vlasy, ale byla by jich škoda. Byla jsem vzteklá a zároveň mega frustrovaná. Když už jsem vztek neovládla praštila jsem pěstí do zdi. Bolest projela mím tělem a já si s úlevou projela stejnou rukou vlasy. To, že to byla ta už dříve zraněná ruka mi bylo tam kde záda ztrácí pěkné jméno. U stejného místa mi byl i Drewovo pohled. Drew raději nic neříkal. Všechny jedovaté poznámky si nechal pro sebe. Není radno si se mnou zahrávat když nasraná. Jsem klidná a zároveň neuvěřitelně impulzivní. Bože jsem tak složitá. Když mě někdo štve zvládnu to ovládnout, ale pokud je to moje podvědomí kdo mě sere nekončí to dobře. ,,Ještě, že tu nemám vázu." Spojila jsem ruce a uklidněně je protáhla směrem nahoru. Už jsem zase byla svá. V klidu a pohodě. Na rtech mi pohrával úšklebek opovrhující mou osobou zatím co Drew krčil obočí nad mou rychlou změnou nálad. ,,Proč se mi zdá, že si jiná než ukazuješ?" Nakloní stále trochu vyděšeně hlavu na stranu. ,,Protože chceš věřit lži." Pro křupu si hlavu na strany a následně ještě udělám kolečko. ,,Je to kamufláž. Stejně jako část tebe." Zvedne se mi pravý koutek do lehce zákeřného úsměvu. No to ne... Přichází stránka, kterou nemám v oblibě... Ta co každého prokoukne. Ne vždy to chcete. ,,Máš mladší sestřičku. Jmenuje se Carrie." Udělám krok blíž. ,,To je dostupné snad všude." Pokrčí rameny. ,,Právě teď si, ale zmatený. Nevíš co si máš o mně myslet." On na mě vyvalí oči. ,,I když bereš Jamese jako nejlepšího kámoše nevíš stále jestli mu můžeš důvěřovat. Vždycky si se bál, že tě James vymění za Ryana a proto ze sebe děláš namachrovanýho děvkaře. Máš problém někomu důvěřovat. Ale řekni mi... Kdo měl tu moc zlomit tvrďáka Drewa?" Ušklíbnu se když vidím jeho zmatený obličej. ,,Do toho ti nic není!" Zařve a frustrovaně si projede vlasy. Pokrčím rameny a lehnu si zpět do postele. Přikryju se dekou. ,,Když mi bylo 14 využila mě holka, kterou jsem miloval." Šeptl zničeně a já se posadila a koukla mu do očí. ,,Proč mi to říkáš?" Podivím se. ,,Protože možná bych měl začít věřit aspoň někomu." Skloní pohled k peřinám. Bylo mi ho líto. ,,Tohle často nedělám. Važ si toho." Šeptnu když ho pevně obejmu. Chvíli zaraženě hledí před sebe, ale nakonec mě pevně obejme. Když se odtáhnu asi po 5 minutách konejšivě se na něj usměju. Zadívali jsme si navzájem hluboko do očí. Ani jsem si to neuvědomila a naše nosy se dotýkaly. Na chvíli jsem zaváhala, ale Drew si mě přitáhl blíž...

A další pokračování příště... Lidi miluju vás. Jste úplně skvělí. rychle střílíte mety a moc Vám všem děkuju za takovou megální podporu. Děkuju.

-DeadPilot