Single

Only friends? Maybe...

V minulém díle Siglu jste četli: Znovu jsme vybouchli v záchvat... Smíchu samozřejmě.

Když jsme se konečně uklidnili do chatky vtrhl Ryan. ,,Kate jsi v pořádku?" Zeptal se téměř okamžitě a sedl si vedle mě na postel. ,,Jsem v pohodě Ryane." Usmála jsem se na něj. On mě okamžitě vtáhl do obětí v kterým mě mačkal, že jsem myslela, že se udusím. ,,Ryane... Nemůžu dýchat." Vyhrkla jsem do jeho trička. ,,Hej neudus mi jí." Přitáhl si mě se smíchem Drew. ,,Ty s ním chodíš?" Zeptal se Ryan zaraženě. ,,Je jenom moje." Usmál se Drew. ,,Nejsem majetek a ne nechodím." Odpověděla jsem oběma. ,,To jste jako kamarádi s výhodama?" Zasmál se Ryan, ale za tím smíchem byla vidět trocha bolesti. ,,Ne." Zakroutila jsem hlavou. Nechtěla jsem ho ranit. Hlava říkala, že musím, ale srdce protestovalo. Stejně budeš muset jednoho ranit ať se ti to líbí nebo ne. Řekl mozek a já mu musela dát za pravdu. Minimálně jednoho prostě ranit muset budu. ,,A to co máš na krku?" Zeptal se smutně. ,,To ti určitě rád vysvětlí Drew." Zamračila jsem se na pana cucflekovače. ,,Příležitost." Podrbal se na zátylku a nervózně se usmál. Pokroutila jsem nad tím hlavou. ,,A-Aha." Šeptl. ,,Ryane.." Položila jsem mu ruku na rameno a následně si ho přitáhla do medvědího obětí. ,,To je dobrý Kate. Já vám to přeju." Šeptl mi do ucha, abych to mohla slyšet pouze já. ,,Ryane? Mohli by jsme si promluvit?" Zamrmlala jsem mu tiše do ucha. On jen přikývl. ,,Dojdu ti pro čaj." Řekl Drew a dal mi pusu na vrch hlavy. Trochu jsem se zamračila, ale i tak jsem ze slušnosti poděkovala. Jakmile Drew zavřel dveře začali jsme si s Ryanem povídat. ,,Kate jsi si jistá?" Koukl na mě se starostí. ,,Nikdy si nejsem ničím jist, ale my dva spolu nechodíme." Koukala jsem mu do očí. ,,Bojím se, že ti ublíží jako těm předtím i když je to poprvé co ho vidím se takhle chovat." Zamračil se Ryan. ,,Věř mi. Nechci, aby si se cítil, že za to neseš odpovědnost. Nedovolím mu nic." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. ,,Nechápu co furt zkouší." Pokroutila jsem hlavou nad čímž se Ryan zasmál. ,,To je celý Drew. Většinou to, ale po třech dnech co někdo nepodlehne vzdá." Zamyslí se. ,,Jenže já s děvkaři nechodím." Zakroutila jsem hlavou. ,,A vlastně už s nikým." Zamrmlala jsem i pro sebe, ale bohužel to Ryan slyšel. ,,Jak to myslíš s nikým?" Obočí mu vystřelilo tak o 5 centimetrů nahoru. ,,Nějak mám štěstí na kretény." Fláknu sebou zády o postel a ruku si přehodím přes obličej, aby mi nebylo vidět na oči a vlastně obličej. ,,To je mi líto." Poví Ryan smutně. ,,Jo to mě taky." Usměju se smutně. ,,Prostě už nevěřím klukům." Uchechtnu se a on mě vtáhne do obětí. ,,Ne všichni jsou takový." Zamrmlá mi do vlasů. ,,Ale většina bohužel ano." Zamrmlám a po tváři mi sjede slza co se vsákne do Ryanova trička. Ryan mě odtáhne od sebe a utře mi slzy. Já se na něj usmála. ,,Pamatuji si příběh co mi říkal táta když jsem byla malá." Usmála jsem se a utřela si nos. ,,Povídej." Usmál se na mě povzbudivě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a začala. ,,Kdysi mi vyprávěl pohádku..."

Před 13 lety (pohled 3. osoby)

,,Jednou si taky najdu takového prince viď tati? Bude krásný a přesně takový jakého jsem si ho vysnila." Zašišlala malá holčička. Seděla hnědovlasému muži na klíně a culila se na něj. Její táta se zasmál a rozcuchal jí dlouhé hnědo blonďaté vlásky. Druhou rukou držel pohádkovou knížku z níž vyprávěl pohádky na dobrou noc. ,,Ano, jednou určitě." Odsouhlasil malé holčičce které se v tu chvíli rozsvítili oči. ,,Ale tam venku bude jednou plno nádherných princů. Nenajdeš ho tak snadno." Varoval svou tříletou dceru. ,,Tvoje láska nemusí být nádherná a tvá vysněná." Malá holčička svého tatínka zaujatě pozorovala a brala to jako další pohádku. ,,Nejdůležitější je, aby byl tvůj princ milý, statečný, nesobecký, laskavý... A aby vždy stál po tvém boku."