Ona nikdy nevěřila na lásku jen o ní četla. Nikdy na ni, ale nevěřila. Nevěřila na slova "pravá láska" ani "miluji tě". Byla jiná než ostatní. Byla pro lidi divná. Drzá melancholička oblékaná do tmavých barev byla možná jediná kdo znal realitu. Nebo...
V minulém díle Singlu jste četli: Prošla jsem lesem až k jezírku. Bylo na mýtince a hvězdy se odráželi od dna. Sedla jsem si na bobek ke stromu a koukala před sebe.
Ruce jsem měla položené na koulenou a hleděla na všechno co bylo přede mnou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Koukala jsem na jezírko a přemýšlela. Okusovala jsem si špičku palce jak to dělávám vždy když jsem sama a přemýšlím. I přes to, že můj bok vysloveně pulzoval jsem byla klidná. Podívala jsem se nad sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to dokonalé. Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového vůbec existuje. Ve městě tohle nikdy nikdo neuvidí. Buď už přes noční světla nebo znečištění, ale tady... Tohle místo bylo jako z jiného světa. Bylo až příliš dokonalé na realitu, ale moc uvěřitelné na sen. Vytáhla jsem svůj mobil a vyfotila si tu nádheru. Dala jsem si ji na zamykací obrazovku jako tapetu. Padá hvězda! Něco bych si měla přát... Přála bych si moct být sama sebou. Zavřela jsem oči a vybavila si mé přání. Né, že bych nějak extra věřila v jeho vyplnění nebo, že hvězda zafunguje, ale je hezké mít aspoň na malou chvíli útěchu dětských snů...
Před 10 lety...
Seděla jsem u svého stolečku v pokojíčku. Ségra ležela na posteli a poslouchala sluchátky písničky Justina Biebera nebo z High School Musical. Na stole mi ležel deníček co jsem dostala k 6. narozeninám. Pomalu ho otvírám a čtu si svým kostrbatým čtením co se na tom místě po mě chce. Po chvíli to však vzdám a začnu si na růžovou linkovanou stránku psát jak bude vypadat můj vysněný princ. ,,Bude krásný a milý!" Žvatlám si pro sebe. ,,Taky bude chytrý a odvážný." Strčím si konec tužky do pusy a okusuji ho jako by to bylo lízátko. Snila jsem si o tom jak můj princ bude skvělý, jak si mě bude vážit a všímat. Snila jsem jaké by mohl mít vlasy nebo dokonce oči v kterých bych se mohla topit pouze já. ,,Jo a bude nesobeckej!" Zvolala jsem žvatlavě.
Realita
Nikdy není nikdo vysněný. Vždy má chyby, ale musíme se ho naučit mít rádi i s nimi. Nehnutě koukám na hvězdy. Nesmím tady usnout. Hodím si do pusy jeden bonbón ze zásoby v bundě. Díky cukru co dodávám každou minimálně hodinu jsem v pohodě. Nepotřebuju spát třeba až pár dní. Když mi bylo 13 a spala u mě El zkoušeli jsme být hodně dlouho vzhůru. Na to jak El hrála hrdinku jak mě v tom nenechá usnula už v 1 ráno. Měli jsme vydržet do 4.... Odpoledne... Za jsem přemýšlela. Když bylo okolo 6 hodin přepadla mě únava kvůli nedostatku cukru co by mě držel vzhůru. Polapila mě spánková paralíza, ale to by se princezna El nesměla o 10 minut později probudit a mě vytrhnout z této spánkové paralízy. Slečinka si pak znovu usnula zatím co já už nemohla... ALE... Takhle to začalo. Když El odešla celý den jsem byla vzhůru. Šla jsem pak normálně spát. Další den jsem měla na stole hromádku bombónů a díky tomu nemusela jít celou noc a celý den jít spát. Nedělo se to každý den, ale minimálně jednou do týdne jsem to prostě udělala. (Vzkaz: Díky El, ale až budeme někdy stanovat tak si na ten den vzpomeň, protože budeš celou noc vzhůru.) Seděla jsem tam do 7 ráno. Pak jsem vstala a odešla zpět do tábora co se právě celý probouzel.
