Ona nikdy nevěřila na lásku jen o ní četla. Nikdy na ni, ale nevěřila. Nevěřila na slova "pravá láska" ani "miluji tě". Byla jiná než ostatní. Byla pro lidi divná. Drzá melancholička oblékaná do tmavých barev byla možná jediná kdo znal realitu. Nebo...
V minulém díle Singlu jste četli: Tašku si pak dal nad hlavu kam jsem neměla přístup. ,,Drew." Zaúpěla jsem.
,,Ne bez něj ti to sluší víc." Zakroutí hlavou a užívá i to jak jsem oproti jemu malinká. ,,Nechci ti dělat ostudu." Zamrmlám. ,,Co?" Zeptá se provokativně. ,,Že jestli mi jí nedáš udělám ti kastraci zadarmo zlato." Mrkla jsem na něj. On se na mě vyděšeně kouknul a radši mi taštičku podal. ,,Konečně." Oddychnu si a udělám si lehký make-up jako vždy. Hned jsem se cítila jako člověk. ,,Vidíš celá "krása" se točí kolem make-upu." Naznačím nad slovem krása uvozovky. Drew mě zpražil pohledem, ale raději nic neříkal. Vyšla jsem z koupelny a zamířila rovnou do skříně. Do skříně jsem pouze prázdně hleděla. Drew už asi na to neměl nervy, protože mě od skříně odtrhl a sám mi začal vybírat oblečení. ,,Máš něco co není černé?" Zamračil se mím směre. ,,Všechno co bylo jinak barevné je ve špinavém." Pokrčím rameny a dál ho pozoruju jako vlk svou kořist... Dobré přirovnání. Já sem vlková takže vlk a Drew by mohl být... Bambi...? Nad tím se prostě zasměju. Drew se na mě divně koukne, ale radši to nerozebírá. ,,A kolik toho barevného bylo?" Zamračí se. ,,Ehm asi jedny šortky a dvě trička..." No z té hromady co mám to není moc. ,,Ježiši normálně si začínám myslet, že si emo..." To není dobrý. Vybavila se mi vzpomínka.
Byla jsem venku se svými přáteli El a Dráčkem. Šli jsme na hřiště. Sedla jsem si na houpacího koně a Dráček se nasoukal přede mě. Stále nevím jak to zvládl. Začal nám vyprávět příhodu z jeho třídy. Nevím jak, ale najednou přešlo na téma Emo a jak vidí oni svět. Moc dobře jsem to věděla. ,,Nemám rád Emouše. Myslí si, že když se budou řezat tak budou zajímaví, ale jsou to jen kreténi." Zamračil se. ,,Ne všichni jsou tak špatný." Snažila jsem se to zachránit. ,,Ale jo jsou. Nenávidím je všechny do jednoho." S El jsme se na sebe vyděšeně podívali. ,,Ne všichni se řežou." Zkusím to ještě jednou. ,,Ale jo všichni. Snaží se být zajímavý." Zamračí se. Vyrazil mi dech. ,,Tak proč já se nesnažím." Zamrmlala jsem si. Dráček mi sice nerozuměl, ale El věděla jak myslím a ví o co mohlo jít. ,,Co si říkala?" Otočil se. ,,Já nic neříkala." Zakřikla jsem nervózně. Podívala jsem se na své černé adidasky. Přes ně byli přetáhnuté černé džíny a v ruce jsem žmoulala lem černého trika. Byla jsem z toho nějak špatná. Opravdu mě tak nenávidí i když o tom neví?
Od té doby nějaký čas uběhl, ale stále cítím to samé. Zasekla jsem se na místě. ,,Já-já-já..." Zakoktala jsem. ,,Klid to byl vtip." Usmál se na mě Drew a já si jen oddechla. ,,Jé hele. Barva." Usmál se a hodil po mě věci. Zašla jsem do koupelny a oblékla si to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si k tomu černé tenisky a ruce dozdobila spousty náramky. Měla jsem na sobě něco okolo šesti náramků. Na krk jsem si dala náhrdelník. Sama jsem ho vyrobila. Když jsme bli na dovolený, měli tam střelnici. Našla jsem si tam prázdný náboj, který jsem si mohla vzít. Udělala jsem i z něj náhrdelník. Vyšla jsem ven a Drew na mě jen udiveně koukal.
