Ona nikdy nevěřila na lásku jen o ní četla. Nikdy na ni, ale nevěřila. Nevěřila na slova "pravá láska" ani "miluji tě". Byla jiná než ostatní. Byla pro lidi divná. Drzá melancholička oblékaná do tmavých barev byla možná jediná kdo znal realitu. Nebo...
V minulém díle Singlu jste četli: Na chvíli jsem zaváhala, ale Drew si mě přitáhl blíž...
Naše rty se začali pohybovat a navzájem kopírovat pohyby toho druhého. Zapadaly do sebe jako kus skládačky. Zapletla jsem mu prsty do hustých hnědých vlasů. On drtil mé boky ve svých dlaních. Lehce pootevřel rty a já jeho pohyb zopakovala. V mích ústech se objevil "neznámý" objekt. Můj jazyk se ho okamžitě rozhodl proskoumat. Bylo to tak zvláštní. I když mi nepovolovalo mé ego to povolit milovala jsem jeho rty a chtěla stále víc. Na kůži mi vyskočila husina jež pokryla celé tělo. Prostě... To tak bylo. Na chvíli se naše rty rozpojily, ale byli jsme o sebe opřený čely. Zhluboka jsme dýchali. Mozek začal vymýšlet plán jak couvnout, aby to nevypadalo hloupě. Ale chtěla jsem to vůbec? Přestat nebo pokračovat. Srdce co jsem si myslela, že je dávno za tmavou vysokou a nerozbitnou zdí chtělo pokračovat, ale mozek říkal přestat. Trošku jsem se odtáhla. ,,Vím, že ti tvoje srdce radí pokračovat." Zašeptal a přiblížil se znovu blíž. ,,Naštěstí pro mě se řídím mozkem." Usmála jsem se zákeřně. ,,Tohle už nedělej." Zavrčel blízko mého ucha. ,,Co?" Znovu jsem se zákeřně usmála. Upřímně občas bych ho přetáhla po hlavě něčím hodně tvrdým. ,,Přesně tohle. Ten tvůj zákeřný úsměv... Je to divný, ale nikdy se na mě takhle nikdo nesmál... Je to cute." Usmál se. Já se ironicky zasmála a setřela imaginární slzu z koutku oka. ,,Jasný jestli jsem cute tak jsem i kouzelnice Hermiona z Harryho Pottera, která se nepovedeným kouzlem proměnila v unicorna a zfetovala se bylinkami." Pokývla jsem hlavou jako, že je to přeci 'strašná' pravda. ,,Tak to potom si to všechno co si říkala." Pokýval znalecky hlavou. ,,Heh?" Koukala jsem na něj jak na idiota. Raději sem si z postele stoupla. Nikdy nevíte. Bohužel si on stoupl taky. Šel blíž, ale já od něj couvala. Když už jsem byla natlačená na zdi přitiskl se na mě a zápěstí mi drtil vedle hlavy. ,,Zahrajeme si hru." Zašeptal a lehce se sklonil. ,,Nechci hrát žádnou hru." Vyhrknu tiše. ,,Bude se ti líbit." Zašeptá a já ucítím jeho teplý dech na mém krku. Na místečku se mi vytvoří husí kůže mozek vymýšlí co nejrychleji jak se z toho dostat. Když se však jeho rty přitisknou na můj krk cítím se bezmocně. V tu chvíli, ale mozek sám od sebe dá o sobě vědět a má noha vystřelí směr nahoru. No tak Drew už asi má omeletu. Skácí se v bolestech k zemi. ,,Proč si to udělala?" Poví přirdoušeně. ,,Zpanikařila jsem. Nemáš se mnou hrát tyhle stupidní hry." Projedu si frustrovaně vlasy. ,,Asi nejsi zvyklá na kluky v tvé blízkosti co?" Sykne. ,,Popravdě takové ne. Už 4 roky se jim úspěšně vyhýbám." Pomohu mu na nohy. ,,Tak dlouho?" Uchechtne se a následně zakňučí. Byla to asi hodně velká rána. Lehneme si zpět na postel. ,,To musela být doba." Zasměje se. ,,Nech si to." Zamračím se na něj. ,,Kdy si vůbec měla naposledy kluka?" Otočí na mě hlavu. ,,Říkám, že před čtyřmi roky. Však se na mě podívej. Kdo by vůbec takový strašidlo chtěl." Rozhodím rukama. ,,Třeba já." Zašeptal, ale já to slyšela. ,,Nesnaž se být prosím vtipnej." Povzdechla jsem si a schovala obličej do dlaní. Chtěla jsem brečet. Po dlouhých 4 letech se mi chtělo brečet. ,,Omluv mě." Vstala jsem a utíkala do koupelny. Zamkla jsem za sebou dveře a sjela po nic zády na zem. ,,Kate? Jsi v pořádku?" Zaklepal Drew z dveřmi. ,,Jo." Zakňourala jsem a utřela si slzy co tekly po mích tvářích jako vodopády. Omlouvám se srdce... Já asi prostě nemůžu. Kam se podívám všude jsou stíny. O stěny se odráží echo a já už cítím, že prostě nemůžu...
Ahoj lidi. Mám dvě věci. První vím, že téměř ani nevíte jak postavy moc vypadají a tak jsem našla nám podobné obrázky.
Kate
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
