Single

Everything is lie, darling...

Nějakou dobu jsem jedla než v jídelně nebylo volno a začali si ke mně přisedat lidi. Urychleně jsem vstala a odnesla tác. Následně jsem i z jídelny zmizela. Došla jsem do šatny a vzala si tašku. Nasadila jsem si sluchátka a zapojila je do mobilu. Došla jsem ze školy na zastávku a čekala na autobus. Chtěla jsem jít, ale najednou se objevil dráček s El a ti mi to odmítali dovolit. Poraženě jsem si tedy povzdychla a zůstala tam. A pak narazili zase na to pitomé téma. ,,Proč nikoho nechceš?" Naklonili hlavu na stranu. ,,Nikoho nepotřebuju. Budu si žít svůj splněný se. Stanu se Psycholožkou a koupím si pěkný domeček. Mám to prostě naplánovaný." Rozhodím rukama. Ti dva se na sebe kouknou a pak zase na mě. ,,Život si nemůžeš naplánovat." Začne se se mnou El hádat. ,,Možná. Stejně. Zajímá mě proč mě tak moc nutíte si někoho najít?" Začnu si mnout bradu a přemýšlet. Asi jsem je zarazila, protože jejich obličeje vypadali dost komicky. ,,Jen tak..." Zalhala El. Prostě to na nich poznám a vlastně na každém kdo mi lže. ,,Hm." Prohlédla jsem je od hlavy k patě. ,,Pěkná lež. El culíš se od ucha k uchu a to sakra nervózně. Navíc si mneš a proplétáš prsty. A ty Martine si nervózně projíždíš vlasy, drbeš se na zátylku a oba si koušete ret. Takže teď tu pravdu." Usměju se vítězně. ,,Poslední dobou jsi často sama. Děláme si o tebe starost." Obejmou mě. ,,Jsem v pohodě." Usměju se. ,,To si říkala i posledně a jak to dopadlo." Založili si ruce na prsou a já se nevinně usmála. ,,To se stává. Teď mám, ale cíl a plán. Žádný kluci a samá škola." Dám si s úsměvem ruce v bok. Oni se na sebe podívají a oba vyprsknou smíchy až se lámou v pase. ,,Co je k smíchu?" Nadzvednu obočí. ,,Samá škola? Vždyť ty spíš o každý hodině." Začnou se smát ještě víc. ,,Ha ha ha. A viděli jste snad, že jsem někdy na vysvědčení neměla vyznamenání?" Je sice pravda, že mě asi žádnej učitel krom výtvarnice nemá rád a to si většinou ani nevšimnou, že spím o hodině, ale nepamatuju se kdy mi nevycházelo vyznamenání. ,,To je pravda. Ona vždycky byla šprt. Vždyť já do nedávna nevěděl co je to neúprosnost." Uchechtl se Dráček. Vždycky jsem mu říkala, že je strašně neúprosný a on nevěděl co to je. Když jsem mu to vysvětlila do druhého dne už to zase nevěděl. Dráček je z nás jediný v Ačku. Druhý stupeň je rozdělený. A je normálka, B je horší informatická, C je lepší informatická a D je matematická kde jsou největší šprti. A tam já patřím do třídy šprtů. Od první do pátý jsem byla miláčkem všech učitelů a třídní chytrolín. Když jsem nastoupila na druhý stupeň přešla jsem k rebelství. To zní jako bych vyprávěla jak se z nějaké princezny stala pirátka. No nic. Každopádně mi jel bus a tak jsem mohla utéct před dalšíma otázkama, výčitkama a já nevím co ještě. Jo vlastně ještě před ignorantem co právě přicházel. El si myslí, že k němu stále něco cítím a jen se přemlouvám, že ho nenávidím, protože nechci, aby mi znovu ublížil. To jsou kecy. Kdybych řekla, že ho miluju za 1. bych lhala a za 2. jsou to kecy do prázdna. Co nedokáže pochopit na tom, že ho nenávidím? Jen na něj dělám hodnou kvůli přátelům, ale kdyby nás zavřeli do jedné místnosti přísahám, že bych ho zardousila a možná mu zlomila pár kostí. Přijela jsem domů. Napojila jsem se na reproduktor a pustila si písničky. Když jsem poslouchala hudbu přišla jsem si ne jen volná, ale jako by mi říkala, že všechno bude v pohodě. Jako by mi řekla na to špatný: ,,Všechno je to lež Kate." ,ale nebyla.