Single

Like little children

V minulém díle Single jste četli: Zabořím hlavu do jejích rudých vlasů a spokojeně vdechuji její vůni. 

,,Co se stalo?" Zeptal se Drew po chvíli docela příjemného ticha co mezi námi vládlo. ,,Rodina. Nikdy mě nechápala a ani se nikdy nesnažila mě pochopit a teď... Teď se diví, že mě nebaví být Niky stínem." Zašeptala jsem a zvedla trochu hlavu z jeho hrudi, abych mu viděla do obličeje. Viděla jsem v ní pochopení... Byla jsem ráda, že neprojevoval vůči mě lítost. Nesnáším když mě někdo lituje jako dítě, kterému spadl kopeček zmrzliny hned po tom co si párkrát lízlo. Vždy jsem chtěla jen, aby mě... Pochopili. ,,Ale teď mám tebe. Někoho kdo mě pochopí." Usmála jsem se a otočila se na břicho. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a koukala se mu do očí. On se jen zazubila jako malé dítě což mě záhadným způsobem rozesmálo. Dělali jsme na sebe různé ksichty ještě asi hodinu. ,,Ale no tak... Prosím naposled." Škemral Drew. ,,Ne vypadám jak debil." Vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Ne vypadá to cute." Vypláznutí jazyka mi oplatil. Ptáte se co se právě děje? Udělala jsem na Drewa "naštvaný" obličej co mu přijde roztomilej a chce po mě, abych ho asi po desáté zopakovala. ,,Ale opravdu naposledy." Uchechtla jsem se. Ohrnula jsem spodní ret, nakrčila obočí a lehce nafoukla tváře. Drew se začal smát. ,,To není vtipný." Řeknu uraženě se stejným obličejem, protože takhle se tvářím běžně uraženě. Naštvaně se tak tvářím málokdy. ,,Ale no tak." Uchechtne se a začne mě lechtat. Nejdřív to nijak nezabírá, ale pak najede jedno jediný místečko na boku a já se začnu smát. On si rychle přesune nade mě a lechtá mě dokud se pod ním smíchy nesvíjím a nebolí mě břicho od smíchu. ,,S-S-Stačí." Dostanu ze sebe v záchvatu smíchu. ,,Mám přestat?" Zeptá se s úšklebkem. ,,P-Prosím." On mě konečně pustí z lechtivých spárů a já to vydýchávám. Trvá asi 5 minut než mě břicho přestává bolet. ,,Nekoukneme na film?" Zeptá se jako by mě tu ještě před maličkou chvílí nelechtal. ,,Proč ne." Vydechnu. ,,Ale..." Řeknu a vstanu z postele. ,,Co?" Uchechtne se Drew. ,,Jdu si udělat kakao. Chceš taky?" On jen přikývne a jde se mnou dolů. Začnu se motat v kuchyni a ohřívat mléko. ,,Kolik chceš?" Kouknu na něj když mu mám do mléka dávat kakao. ,,Tři stačí." Uculí se. Po kývu a do hrnečku dám tři lžičky a zamíchám. Zapípá mikrovlnka a tak vyndám i moje mlíko. Položím si ho na linku a začnu si do něj sypat šest lžiček. ,,Neměla bys to tak přehánět." Obejme mě Drew okolo pasu a hlavu má opřenou o mé rameno. ,,Když mě to jinak nechutná tak moc." Uculím se. ,,I do čaje dávám třeba čtyři kostičky cukru." Udělám na něj smutný obličej nad čímž se jako vždy uchechtne. Cvrnkne mě do nosu a vezme si kakao. ,,Budu tam dřív." Řekne u schodů. ,,Na to zapomeň." Popadnu i svůj hrníček a běžím za ním. Jakým zázrakem se kakao nevylilo, ale přesto jsem to prohrála. ,,To není fér." Pronesu jako pětiletý dítě. ,,Ale je." Líbne mě na rty a s vítězným úšklebkem položí kakao na noční stolek.