Single

It's really you?

,,Baf!" Vykřikl někdo za mnou. ,,Ryane ty blbe!" Zasměju se a dráček s Ryanem se mnou. ,,Kdo to tam s tebou je?" Zeptá se dráček. ,,Ryan." Usměju se. Poklepu vedle sebe a Ryan si přisedne. Pustím dráčka na reproduktor. ,,Toho Ryana bych rád poznal když se s ním taky směješ." Uchechtl se v telefonu. ,,Tak to potom ahoj." Zasmál se Ryan. ,,Čau jsem Martin." ,,Jsem Ryan." Úplně vidím, že kdyby tu teď dráček byl tak by mu podal ruku nebo by na něj skočil. Pravděpodobnější je první varianta. U toho by ještě k tomu křičel pozdrav. ,,Potřebuju info od někoho jiného. Ryane? Našla si Kate někoho?" Zeptal se podezřívavě. ,,Ne. Je to vlčice samotářka. Proč se ptáš?" Úplně vidím, že mu ty otázky našeptává El. ,,El vylez. Vím, že tam sedíš na opuštěné posteli." Zkřížím si ruce na prsou. ,,Ani mě nepozdravíš a už mě pucuješ." Zasměje se El. ,,Já jsem její přítel." Zasmál se dráček Ryanovi na otázku. ,,Přítel jako přítel nebo přítel jako přítel?" Zeptal se Ryan. ,,He?" Vydechli jsme všichni tři naráz. ,,Jsem její best friend." Úplně jsem viděla jak se dráček hrdě poplácal po hrudi. Pokroutila jsem nad tím očima. ,,Jo takhle." Zasmál se Ryan. ,,To bych si s tebou plácnul." Pronesl Ryan a mě stále vrtalo hlavou, že se najednou chová jako by byl dráčkem on. Dráčka sice nikdo nahradit nemůže, ale chová se jako by byl můj velký kámoš. ,,Už budu muset končit. Mám vás ráda." Usměju se. ,,I my tebe." A tím se hovor ukončí. ,,Co ty tady tak sama?" Nahodil rádoby svůdný úsměv. ,,Jsem docela ráda sama." Usměju se. ,,Ale raději bych tady měla své přátelé." Zašeptám si spíš pro sebe, ale on to slyšel. ,,Možná by sis měla udělat i tady přátelé. Někoho kdo není Ariana." Usmál se a sedl si do tureckého sedu. ,,Možná." Povzdychla jsem si. ,,Máme hodinu a půl než budeme mít první taneční hodiny." Usmál se. ,,Hm..." Zamrmlala jsem. ,,Řekni mi něco o sobě. Jsi tady takovým tajemstvím." Ušklíbl se. Já se, ale k slovu nějak neměla a tak začal on. ,,Slyšel jsem, že máš ráda hudbu." Opřel se rukama za zády. ,,Miluju hudbu." Zašeptám a přitáhnu si nohy blíž k tělu. ,,Jak dlouho hraješ na kytaru?" Naklonil hlavu na stranu. ,,Asi 4 roky." Pokrčím rameny, protože si nemyslím, že hraju tak zázračně. ,,A-" V tu chvíli jsem ho zabrzdila. ,,Neměl by ses ptát jen ty. 10 otázek každý?" On jen pokýval hlavou. ,,Začni. Dámy mají přednost." Zašklebil se.

R- Ryan K-Kate

K: Oblíbená barva?

R: Šedá. Tvá?

K: Černá, tmavě modrá, šedá. Oblíbené jídlo?

R: Miluju steak. Jak dlouho tančíš?

K: Asi 5 let. A co ty?

R: Myslím, že to bude 8 let. Jak jsi na tenhle tábor přišla? Nechceš s nikým komunikovat takže proč si tu?

K: Nevěděla jsem, že jsem pojedu. Máma mi to řekla týden před odjezdem, aby se s tím nedalo nic dělat. Proč se přetvařuješ?

R: V čem se přetvařuju?

K: Jsi radši někde zalezlej jako já, ale přesto hraješ jak moc jsi společenskej.

R: Asi jsem si už na to zvykl. Na jakou školu chodíš?

K: Buzulka. Neznáme se od někud?

R: No jasně! Kate Wolfová. Locika školky.

K: No do háje. Ryane jsi to fakt ty? Málem bych tě nepoznala.

Začali jsme se navzájem prohlížet. ,,Ty jsi, ale vyrostla." Šťouchl do mě. ,,Já? Podívej se na sebe. Pamatuju si tě ještě jako malého usmrkánka co se neuměl ani pořádně vysmrkat." Zasmějeme se. Opravdu jsem ho nepoznala. Ještě teď si, ale pamatuju jak mu furt tekli nudle. ,,Ale samotářka si zůstala." Zasmál se. ,,Mě překvapuje, že už umíš smrkat." Zasměju se mu. ,,Jen počkej." Začnu utíkat a je z toho honěná jako ve školce. ,,A stále mě nedoženeš." Zasměju se mu a ohlédnu se přes rameno. Když, ale nedávám pozor do někoho narazím tak silně až spadnu na zem. Dotyčný, ale stále stojí jako skála a ani to s ním nehnulo. Byl to...