Single

Top dance camp Arian!

Pustili jsme rádio a jeli na parkoviště odkud je odjezd. Cesta by proběhla v tichosti kdyby máma necítila potřebu mě po miliontý poučovat jak se mám a nemám chovat. Po asi třech větách jsem přestala vnímat. Vždycky jsem byla to problémové dítě takže se tak nějak asi ode mě očekává, že prostě bude problém. To má sestra byla vždy ta skvělá a poslušná a já byla její přesný opak. Ona byla ta hodná, já ta co zlobila, ona se oblékala jako princezna, já jako skateborďák. Prostě jako jablko s hruškou. Ségra se, ale už odstěhovala. Má skvělou práci, přítele a malý domeček. Ale to je jedno. Prostě jsme tam dojeli a já si přes rameno hodila černý batoh s bílými hvězdičkami. Vystoupila jsem a pohledem si přeměřila všechny ty děti a teenagery jež u autobusu stáli. ,,Asi mi už nespolkneš tu horečku co?" Šeptnu na mámu. ,,Kate... Chovej se slušně." Zamračí se. Vychází k autobusu a já nad jejími slovy protočím očima. Vytáhnu kytaru a kufr z... Kufru? To je fuk. Kufr od auta jsem zabouchla a vytáhla si rukojeť. Pomalu jsem jsem kufr na kolečkách táhla za sebou. Naložili jsme kufr do autobusu a čekali. ,,Máš ty papíry?" Zeptám se bez zájmu mamky. ,,Přestaň mít ten otrávený výraz." Zamračí se tak se na ní dost chabě usměju. ,,Usměj se normálně." Poručí a já se radši otočím jinam jinak bych to nedala. ,,Tak předejte mi očkovací průkazy s formulářema uvnitř." Usměje se nějaká bruneta okolo 22 let. Mamka ji dá formuláře a vrátí se ke mně. ,,To jsou všichni." usměje se brunetka, ale následně pokračuje, ,,Tak nastupte do autobusu. Top dance camp na vás už čeká." Máma mě obejme a dá mi pusu co si stejně otřu jako vždy. ,,Být hodná, poslouchat..." Začne, ale já ji stopnu. ,,Já vím. Říkala jsi mi to už před tím a před tím." Máma nad mou větou zakroutí hlavou. ,,Ahoj." Mávnu na ní a vejdu do busu. Sednu si dozadu na poslední dvojsedačku. Nasadím si sluchátka a zapnu na mobilu písničku. Spokojeně pokyvuju hlavou do rytmu písničky, když mi někdo poklepe na rameno. Vyndám jedno sluchátko a otočím hlavu na narušitele. Stojí tam drobná brunetka s ombre. Oříškové oči se do mě doslova zabodávají a její růžové rty se připravují vyslovit svou otázku, ale z nervozity ji to nějak nejde. ,,Je tu místo?" Usměje se nervózně když se ji konečně podaří doříct větu. Dám si batoh k sobě a tím ji uvolním místo. Ona se vděčně usměje a usedne. ,,Já nekoušu." Uchechtnu se nad její nervozitou. ,,Prosím?" Zeptá se a přijde mi, že se i třese. ,,Že nemusíš být nervózní, protože já nekoušu." Ušklíbnu se a ona se zasměje. ,,Jsem Ariana." Podá mi ruku. ,,Kate." Potřesu rukama a zdá se mi, že se Ariana víc uvolnila. Autobus nastartuje a já kouknu na mámu. Ta se podivně culí. Vím přesně, že se culí na to, že jsem se s někým novým seznámila. Protočím nad tím očima a protože autobus odjíždí od mého milovaného města mávnu na mámu. Ona mě taky a pak už mi zmizí z obzoru. ,,Chceš?" Nabídnu Arianě sluchátko a ona ho vděčně přijme. ,,Nějaké přání na píseň?" Uchechtnu se a koukne na mě. Na chvíli se zamyslí a luskne prsty když dostane nápad. ,,Company." Zašeptá neslyšně. ,,Taky?" Zasměju se a ona na mě kouká. ,,Já... Já..." Začne koktavě a lehce zrudne. ,,Ta je dobrá." V tu chvíli si uleví. ,,Ty si Beli..." Nestihne to doříct. ,,Ne jen jeho písničky jsou fajn." Uchechtnu se a vytáhnu mobil. Najdu ve svém playlistu skladbu a pustím ji. ,,Jsi nějaká nervózní." Šeptnu do písničky. ,,Jedeš poprvé?" Hodím si do pusy žvýkačku a nabídnu i ji. Ona poděkuje a vezme si jednu. ,,Ne. Už jsem tady byla. Mám to tu ráda, ale bojím se jedné holky." Koukne do země. ,,Se mnou se bát nemusíš." Obejmu ji okolo ramen. ,,Ale ty ji neznáš." Zašeptá tichounce. ,,Nepotřebu. Odbiju ji tak, že na to nezapomene. Ne nadarmo mi lidi říkaj, že mám nejlepší stěry." Mrknu na ní. ,,A taky se bojím promluvit s jedním klukem." Zamumlá skoro neslyšně. ,,Pomoct ti s ním promluvit můžu, ale jak ho sbalit ti neporadím." Uchechtnu se a ona na mě vyjukaně zírá. ,,Nevěřím. Koukni na sebe. Spoustu kluků tě musí chtít zatím co já jsem já." Poví smutně. ,,Ari jsi hezká, super holka a to tě znám asi 20 minut..." Uchechtneme se a já pokračuju v mém monologu. ,,Jestli tě ten kluk odmítne je to vůl, že někoho takového nechtěl." Usměju se a ona mě obejme. Já zkoprním a lehce ji od sebe odtáhnu. ,,Promiň nejsem moc zvyklá. Nemám ráda když mě někdo krom asi dvou lidí objímá. Možná si časem zvyknu." Usměju se. ,,A ty jsi už někoho měla?" Zeptá se a já se otřesu. ,,Bohužel." Zašeptám. ,,Kdy?" Koukne na mě v naději, že ji pomůžu. ,,V 7 třídě. Pak jsem se zařekla, že nikoho nechci a naplánovala si budoucnost." Odpověděla jsem neutrálně. ,,Jak to? Co se stalo?" Snažila se to hned zjistit. Asi bude od přírody zvědavá. ,,Dlouhý příběh. Povím ti ho jindy." Usměju se a cítím se jak rodič co přesně tuhle větu řekne dítěti když se ptá jak vznikají děti. ,,A jakou chceš teda budoucnost?" Zeptala se a bedlivě nastražila uši. Lokty se zapřela do stehen a hlavu opřela o své pěsti. ,,Chci si první udělat kariéru psychologa, koupit si menší baráček a huskyho." Usměju se. ,,Ale dost o mně co ty?" Poukázala jsem na ní. ,,Já?" Ukázala na sebe prstem taky. ,,Jasně. Jaký máš koníčky, záliby, rodinu? Řekni něco co máš ráda." Kouknu se do předu přes sedačky. ,,Krom tance." Ušklíbnu se. ,,Ráda zpívám a kreslím." Lehce se začervená. ,,Tak to bude veselo." Ušklíbnu se a ona na mě s nepochopením kouká. ,,Já hraju na kytaru." Objasním ji a jí se rozsvítí oči jako stromeček na Vánoce. Dlouhou dobu jsme si povídali a ž mě napadla otázka. ,,A jaký to je v tom campu?" Nakloním lehce hlavu a ona se usměje. Dřív to bylo v takovým něco jako penzionu. Všechno bylo staré a vrzalo to. Prostě otřesné. Teď to, ale prej celé zrekonstruovali a je to prý super, ale nikdo to skoro ještě neviděl." Usmála se a já pokývala hlavou, že chápu. Po chvíli jsme dorazili na místo a vystoupili. Šli jsme k nějaké "recepci" a tam byli vedoucí. Byli jen dva. ,,Klid děcka." Křik na nás nějaký týpek s černými rozcuchanými vlasy co mu trčeli snad do všech stran. Jeho skoro až nepřirozeně zelené oči se rozhlíželi po dětech smíchaných s teenagery. Na sobě měl černé roztrhané džíny, černé tenisky, černé triko s dlouhým rukávem co měl vyhrnuté po lokty a okolo pasu měl zavázanou maskáčovou košili. Vedle něj stála holka a šlo vidět, že jsou to parťáci, protože na zase měla nepřirozeně rudé vlasy, ale nevypadaly, že by byli obarvené a ani on nevypadal, že má čočky. Oči měl tmavě modré. Na sobě měla červené tenisky, rudé šortky co ji sahali po pas a byli roztrhané. K nim sladila podprsenku bez ramínek stejné barvy a přes ramena měla přehozenou džínovou bundu s ohrnutými rukávy. Na ramenech měla "ostny" a na pravé straně na prsu měla odznáček. ,,Najděte si někoho s kým budete v chatce. Chatky jsou po dvou. Snad nemusím říkat, že váš spolubydlící musí být stejného pohlaví." Protočil Kluk očima. ,,Budeš se mnou?" Zajásala otázku Ari. Jen jsem přikývla a ona byla unešená. Ta holka se mi líbí. ,,Na recepci si vyzvedněte klíčky. Máte hodinu, aby jste si vybalili. Za hodinu se zase všichni sejdeme tady. Představíme se Vám a rozdělíme se do týmů." Spráskla rukama ta holka. Přikývli jsme a vyzvedli si klíčky s číslem 21. Usmála jsem se, protože 21. jsem se narodila. Procházeli jsme mezi chatkama na stromech a valili oči. Konečně jsme došli k té naší. Obě jsme ohromeně zalapali po dechu.