Snowboard life

25. Kapitola

,,Si snad teplý nebo co?'' najednou se v pokoji objeví Zein. Zaskočí mi minerálka v krku. ,,Co?'' překvapeně zamrkám. ,,Ty si prostě vůl dole si měl sexy prdelku, ale ty si odešel jak největší sráč.'' odfrkne si Zein. ,,Ehh... nejsem teplý... jen... jen... Eee... věrný.'' zalžu. 

,,Ty si debil brácho.'' Zein se nahlas rozesměje. ,,Doufám že ta tvoje roštěnka stojí aspoň za to.'' natáhne se pro petku kterou svírám v ruce. ,,Ehh... jo.'' křečovitě mu láhev předám. Zein přiloží petku k puse, jakmile pije tak láhev zmáčknu a bublinková voda vyletí. Všechno je tu mokré včetně Zeina. Začnu se dusit smíchy nevím co mě to napadlo ale je to skvělý pocit. 

,,Ty debile!'' vykřikne Zein rozčíleně. ,,To máš za tu hru, jak mě kvůli tobě boleli klouby.'' vysmátě vydrmolím. ,,No počkej.'' Zein mě probodne pohledem a rozběhne se po mě. Zaječím jako baba a nemotorně vyběhnu z pokoje. Proč jsem to vlastně udělala?! Teď mám za zadkem vraždícího maniaka. 

Seběhnu rychle schody a narazím do nějakých holek. Bez omluvy odběhnu k Amy na pokoj. Otočím se a zjistím že Zein zůstal u holek a na mě už úplně zapomněl. Zaťukám na dveře a čekám dokud někdo neotevře. 

,,Ahoj potřebuješ něco?'' otevře nějaká pihatá zrzka. ,,Jo ahoj, je tam Amy?'' řeknu trochu zadýchaně. ,,Amy!'' zavolá zrzka do pokoje a odejde. ,,Právě jsme se chystali jít dolů. Jdeš s námi?'' přede mnou se objeví Amyna hlava. ,,Ehh.. ne. Jdete všechny?'' nakouknu do pootevřených dveří. 

,,Jo, pokoj bude úplně prázdný.'' mrkne na mě jako kdyby věděla co mám v plánu. ,,Díky budu rychlá.''  zářivě se na ni usměji. Prosím bez dvojsmyslů! Jdu jenom do sprchy a potřebuji se pak někde převléct.

,,Doufám že tě zase nebudu zachraňovat.'' ušklíbne se Amy. ,,No to doufám, to co bylo minule se nesmí opakovat.'' řeknu trochu vystrašeně. ,,Tak se mi tam neutop už musím ahoj.'' Amy se na mě naposledy usměje a pak někam zmizí s holkama. 

Vyjdu schody a zamířím na náš pokoj pro ručník. Když procházím dlouhou a nekonečnou chodbou všimnu si zastíněného páru v rohu. Podívám se líp a zjistím že to je Josh. No doprdele! Nesmí mě vidět. Vletím do pokoje, seberu ručník a seběhnu schody. Zavřu se na Amynem pokoji, buď už jsem blbá nebo zapomínám, že sprchy nejsou na pokojích.

Vysvléknu se z té hnusné maškary a najdu něco co patří Amy. Přetáhnu to na sebe a drapnu její hygienickou taštičku. Nechápu jak jsem na ni mohla zapomnět. Moje hadry s parukou schovám do Amyne tašky a vyjdu z pokoje. 

***

Ta sprcha mi tak chyběla! Od teď miluji sprchování, teda až po čokoládě, to je ta nejlepší věc na světě. Eště s vlhkýma vlasama dojdu na Amyn pokoj a zamknu. Pobrukuji si nějakou melodii co mě právě teď napadla a vysléknu si Amyne triko. Za sebou uslyším nějaký zvuk, prudce se otočím a spatřím od ucha k uchu smějícího Ritche. 

,,C-co tady děláš?'' zakoktám a přitisknu si tričko na hrudník. ,,Hrajeme na schovku.'' zaculí se. ,,Ehh.. co? Na schovku?'' udiveně se zeptám, jsou snad malé děcka nebo co? ,,Kašli na to.'' Ritch se odmlčí a popojde ke mě. ,,Hlavní je, že mi teď nikam neutečeš jak minule.'' usměje se. Přiblíží se tak že by se mezi nás nevešel ani papír. 

Zrychleně oddechuju a čekám co bude dál. ,,Krásně voníš.'' pravou ruku mi zastrčí do vlasů a prohrábne je. ,,To ty taky.'' přičichnu si k němu a pak vykulím oči. CO JSEM TO PRÁVĚ TEĎ ŘEKLA?! Že voní taky?! Jsem tak nemožná! Začnu se červenat a sklopím hlavu aby mě neviděl. Ritch mě uchopí dvěma prsty za bradu a jemně ji zvedne. 

,,Jsi tak roztomilá když se červenáš.''  usměje se. Úplně jsem znehybněla jsem jako hadrová panenka se kterou si Ritch hraje. Nelíbí se mi to! Nemůže si semnou jen tak pohrávat! 

,,Nino?'' z mých myšlenek mě přeruší Ritchuv hlas. ,,Můžu se na něco zeptat?'' nevině se usměje. ,,A-ano?'' zakoktám. Ritch otevře pusu ale hned ji zavře. Po chvíli váhání se zeptá: ,,Máš-... máš radši hamburger nebo suchary?'' jeho otázka mě zarazila. Určitě se chtěl zeptat na něco jiného. 

,,Asi hamburger proč?'' usměji se. ,,Jen tak.'' odmlčí se. ,,A věříš na osud nebo na náhodu?'' jeho ruka se z vlasů přesune na záda. ,,Nikdy se nic neděje náhodou všechno má svůj smysl, věřím radši na osud.'' 

Zřejmě mu moje odpověď stačila, protože už nic neříká. Jen stojí naproti mě a vpíjí se do mých modrošedých očí. Nesměle pohne hlavou a přiblíží se eště blíž. Už jen malý pohyb a naše rty budou zase spojeny! Zavřu oči a čekám kdy to konečně udělá. Jeho dech mě příjemně šimrá do tváře. Moje ztuhlé ruce upustí triko a přitáhnou si ho blíž. 

Jeho rty se jemně otřou o ty mé. Navlhčím si je a čekám kdy mě konečně políbí! Jestli to rychle nedělám asi se brzo zblázním! 

,,Hej! Je tam někdo?! Já vím že tam si Ritchi! Viděl jsem tě jak tam lezeš takže odemkni!'' zabuší někdo na dveře. Myslím že toho kdo stojí za dveřmi brzy zabiju! Ritch se smutně zasměje a odejde ode mě. Nechá mě tam stát jako solný sloup. Nemůžu se ani hnout, jeho teplou náruč vystřídal chlad. 

Trochu kratší kapitola snad nevadí :)

Kača*