Snowboard life

31. Kapitola

Dneska je den kdy konečně odjíždíme domů! Už se nemůžu dočkat až se zavřu v koupelně a osprchuji dámským šampónem, ta pánská vůně už mi vlezla na mozek, stejně jako tato maškara. 

,,Jsem na vás pyšný! Poprvé jsme získali zlato! Myslím že nový člen našeho klubu prospěl.'' Tonny na mě mrkne a já sklopím hlavu. Už chci domů, nemůžu to vydržet je čím dál tím víc lží je jen otázka času kdy se to provalí. Jen chci být první kdo to řekne Ritchovi. 

,,Jsem rád že jsem tě mohl poznat.'' mile se na mě Ritch usměje. Jen přikývnu nedokážu mluvit... ,,Tak tu buďte přesně o půl desáté. Jasné?'' Tonny se podívá na Zeina a ten protočí oči. ,,Fajn tak se běžte nasnídat a pak se sejdeme i s kufry tady.'' Tonny to dořekne a někam se vypaří. 

Se sklopenou hlavou dojdu do jídelny kde si vezmu čaj s toustem. Jakmile si sednu k našemu stolu spatřím Zeina. Jeho pohled se okamžitě stočí ke mně. Prohlédne si moji tvář a ušklíbne se. Hajzl. 

Mám strašné nutkání vstát a dat mu přes držku. Jenže neudělám to, jsem holka a kdybych ho praštila měl by tam na nejvíc obtisk... Život je někdy nefér... Ostatní kluci z mého klubu si přisednou a Zein se na mě provokativně podívá. Co zase chce... 

,,Chceš do toho čaje rum? Bude ti pak chutnat víc.'' Zašklebí se Zein. ,,Ne díky, po ránu nepiju.'' Já vlastně nepiju vůbec takže to je jedno... Já už chci dom! Asi začnu odpočítávat minuty. Achjo, už jsem dost zoufalá...

,,Tvoje mínus.'' odsekne Zein. Tuhle větu už jsem někde slyšela. Jen si vzpomět  kde. No jo jasně, tohle řekl Bill když jsem odmítla cigaretu. Fujky, tyčinku ďábla bych nikdy nestrčila do pusy. 

Stačilo mi to v 9 třídě když jsem to poprvé zkusila. Nejen že jsem se z toho poblila ale eště jsem doma dostala pár facek že kouřit nebudu. Jó to se o nás rodiče eště starali. Teď už je ani nevídám, vím jen že přespí v ložnici, nasnídají se a pak někam zmizí. 

Zvednu hlavu a uvidím Ritche jak se usměje na mobil. Povzdechnu si a rychle sklopím pohled ke gumovému toustu. Ukousnu si sousto a pořádně ho přežvýkám. Natáhnu se pro hrnek a napiju se čaje. Jenže to bych nebyla já kdyby se něco nestalo, jakmile jsem nahnula hrnek, pořádně jsem si opařila jazyk. Okamžitě jsem vyjekla a začala máchat rukou okolo jazyku. 

,,Doprdele!'' zaklela jsem a všichni se začali smát. ,,To není vtipné, to je popálenina druhého stupně!'' ,,Kdyby ses viděl.'' ušklíbne se David. To vypadám vážně tak vtipně? ,,To je nějaký rituál Nicku?'' ušklíbne se Zein. ,,Běž do háje...'' uklidním se a pokračuji ve snídani.

***

,,Nemůžu uvěřit že už jedeme domů, když jsme sem dojeli první den vůbec bych neřekl že by jsme mohli skončit první!'' nadšeně vyjekne Jeremmy. Ten kluk má vždycky až moc energie. Já bych teď nejradši byla někde doma zachumlaná v posteli. 

Ted: Tak co, už jste na cestě?

Nicky: Jo...

Ted: A jak to snáší tvůj žaludek? 

Nicky: Hodně špatně! Mačkám se v dodávce se sedmi klukama a nedá se tu dýchat. A navíc tu každou chvíli někdo prdí takže se za chvíli pozvracím... STRAŠNÉ!

Ted: Ty můj malý chudáčku, tak jim tam taky přitop :D

Nicky: Haha moc vtipný... -.- holky neprdí...

Ted: Ale ty přece nejsi holka :D

Nicky: Až dojedu dom tak rozhodně budu! Zavřu se v koupelně tak na hodinu, počítej s tím.

Ted: Beru na vědomí. :)

Nicky: Nějaké novinky doma? Nepřipadá rodičům divné že jejich dcera nebyla celý týden doma?

Ted: Ani ne, ale rodiče se začali kamarádit s nějakou rodinou takže až dojedeš tak budeme muset jít k nim na večeři...

Nicky: Cože? Oni si našli čas na nějaké kamarády? Co se stalo?

Ted: To nevím ale nemám z toho moc dobrý pocit...

To já taky ne Tede, společnou večeři jsme naposledy měli když dojela babička, bylo to tak před 3 lety. Doufám že se matka nebude přetvařovat že jsme šťastná rodina a všechno děláme společně... To bych vážně nesnesla.

Nicky: Napíšu ti až se vyspím 

Ted: Dobrou :)

Zamknu mobil a a sleduji černý displej, zadívám se na svůj odraz. Hrůza a děs, vypadám jako strašidlo. Jsem bledá jak stěna a monokl se pěkně vybarvuje jsem zvědavá co řeknu Tedovi. Při té představě že zase budu lhát přitisknu oční víčka pevně k sobě a opřu si hlavu o okýnko dodávky.

Blbý nápad, jakmile auto přejede přes hrbolek totálně se mi navalí. ,,Můžeme tady někde zastavit?'' zoufale řeknu. Tonny se na mě otočí a v jeho očích uvidím lítost. ,,Počká to eště chvíli?'' Beze slova přikývnu a zavřu oči. 

'Mysli na něco pěkného třeba to přestane...' říkám si v hlavě. Zanedlouho zastavíme u nějaké benzínové pumpy. Okamžitě si proderu cestu ven a rozběhnu se směr WC. Když k nim doběhnu zatahám za kliku ale nic. Rozhlédnu se kolem sebe a navalí se mi eště víc. Zaběhnu k nějakému stromku za rohem a uvidím celou svou snídani na zemi. 

Ruku si opřu o strom a položím na ni čelo. Když už si myslím že nic ze mě nevyjde tak se zakuckám a úplně vyprázdním svůj žaludek. 

,,Nicku.'' Uslyším Ritchuv hlas. Nechci se na něj dívat, určitě to vypadá dost nechutně. ,,V pohodě?'' opatrně se zeptá. ,,Vidíš.'' špitnu. ,,To bude v pohodě.'' udělá krok blíž. ,,Nechci aby jsi mě takto viděl.'' otočím se k němu zády.

,,Ty vole viděl jsem i horší, nemusíš se stydět.''

***

Konečně můžu strávit celý týden bez mého převleku! Jsem doma! Jo! Jo! Jo! KONEČNĚ!

,,Tede!'' Rozzářím se když uvidím bráchu. Rozběhnu se k němu a skočím mu kolem krku. ,,Chyběl jsem ti?'' Ted se mile usměje ale pak se zarazí. ,,Co to máš na obličeji?'' důkladně si prohlédne moje oko. ,,Ehh make-up?'' ,,Kdo ti udělal toho monokla?!'' řekne napruženým hlasem. 

,,Nikdo.'' zalžu. ,,To mi chceš říct že ses probudila a on se tam objevil sám?!'' Tedovi naběhne žilka na krku. To není dobré... ,,No.'' nejistě přikývnu. ,,Sakra Nicky! Kdo ti to udělal?!'' zvýší hlas. ,,Eh.. byla to nehoda. Oslavovali jsme výhru a mě trefil špunt od šampáňa.'' sklopím hlavu a zadívám se na svoje huňaté papuče.

,,Jo jasně to ti tak žeru.'' utrousí Ted a otevře pusu aby mohl eště něco říct ale do řeči mu skočí matka. 

,,Á konečně si dojela.'' zarazí se ve dveřích. ,,Co to máš na obličeji?'' stejná jako Ted... ,,No to je teď jedno nějak to pak zakryjeme make-upem. A teď proč jsem tady. Za tři dny půjdeme k jedné mojí kamarádce, pozvala nás na večeři a chci aby jsme šli jako rodina.'' 

Jo jako rodina...

Ahoj omlouvám se že jsem dlouho nevydala kapitolu. Důvod? Řeknu to na rovinu nechtělo se mi :D 

Jo a chtěli byste abych napsala pohled Ritche?

Kača*