Snowboard life

40. Kapitola

,,Dobrá práce, pro dnešek bych skončil.'' řekne Tonny a všichni se začnou radovat. Dneska nám dal pořádně zabrat hlavně Jeremmymu který za dnešek spadl eště tak třikrát.

,,Dneska zvu." Rozkřikne se Zein. Než mi dojde co tím myslel uplyne snad celých 20 sekund.

,,My někam eště jdeme?" Zmateně se zeptám protože peníze jsem si sebou fakt nevzala. ,,Jo do čajovny, kde jsme poprvé potkali tu holku." Řekne Ritch.

,,Já asi půjdu domů." Řeknu potichu ani si nejsem jistá jestli to někdo slyšel.

,,Proč? Pojď uvidíš že bude sranda." Jeremmy na mě udělá psí oči a já se rozesměji. ,,Vždyť nemám ani prachy." ,,No a? Však si slyšel že Zein zve a jestli ne tak já to protentokrát za tebe zatáhnu." Jeremmy se usměje od ucha k uchu.

Je mi blbé že za mě bude někdo platit ale jít domů a poslouchat Monikine a matkyne kecy se mi opravdu nechce...

A nebo chceš jen zůstat v blízkosti Ritche...

Ale prd... nechce se mi jen trávit čas s čarodějnicemi když-

Když můžeš být s Ritchem. Chápu to.

Nic nechápeš jen jsem chtěla říct že: když můžu strávit čas s kamarády.

Jooo kamarády, něco mi říká že s Ritchem jen kamarádka nechceš být.

To je kravina..

Jo jasně a proto se teď díváš na Ritche?

,,Kdo bude poslední v čajovně platí mi punč." Řekne Ritch a všichni soutěživě zrychlí.

,,Vypadá to že mi pití budeš platit ty." Usměje se na mě a mě se málem podlomí kolena. Zase ten úsměv! Je jako droga!

Odvrátím zrak a spatřím Joshe. Už jen to že ho vidím stát opřeného o lavičku skoro přede mnou se mi ten člověk hnusí. Eště k tomu čumí na nějakou holku která na něm může oči nechat...

Je mi té holky celkem líto, až zjistí že Josh ji jenom zneužije a pak odkopne bude z toho špatná, tak jako já...

Proč jsem jen tenkrát neposlechla Teda, to bych teď nemusela mít tolik starostí...

Jestli se ten blb opřený o lavičku otočí jsem mrtvá! Stačí že na závodech jsem to schytala nepotřebuji mít dalšího monokla.

,,Posloucháš mě vůbec?'' někdo mě chytne za rameno a to mě vrátí zpátky do reality. ,,Co...? Jo.. jasně.''

,,Tak o čem jsem teď mluvil?'' zeptá se mě Ritch s nedůvěřivým úsměvem na tváři. Zamyslím se, v hlavě mě napadá všechno možné ale vůbec nic co by bylo k věci.

,,Ehh o závodech?'' nejistě se na něj usměji a doufám že to bylo zrovna něco kolem toho.

,,Myslíš?'' Ritch nadzvedne obočí a já nakrabatím čelo. Proč mi to něco připomíná... Jako kdyby tato konverzace už někdy proběhla... No jasně už vím...

Flashback

Bylo to asi před měsícem... Eště než jsem poznala Ritche, Tonnyho, Joshe a vůbec všechny. Bylo to eště než jsem všechno pokazila...

Stála jsem v řadě na lanovce a vedle mě byla ta nejlepší a nejúžasnější osoba na světě. Osoba která se na mě vykašlala...

Stála tam moje blonďatá kamarádka která pořád mluvila a nezavřela její ukecanou pusu...