Snowboard life

36. Kapitola

Probudím se až s moc dobrou náladou, to se nestává moc často že se probudím a hned mám dobrou náladu. Mám takový pocit že dnešek bude super, možná bych mohla zajít si zasnowboardovat. Dlouho už jsem se neprojela jako holka. Nad tou myšlenkou se usměju. 

Vstanu z postele, nazuju si huňaté papuče a zabalím se do měkoučkého županu. Zhluboka se nadechnu a spokojeně vydechnu, miluju vůni domova. S úsměvem na tváři sejdu schody a v kuchyni uvidím Teda. 

,,Dobré ráno.'' pozdravím s úsměvem. ,,Šípková Růženka se nám konečně probudila, vyspinkala ses do růžova?'' Uchechtne se a napije se sklenice džusu, typovala bych to na pomerančový. Jen přikývnu a otevřu ledničku. Z ní vytáhnu pomerančový rozpitý džus a tousty ze včera. 

Se sklenicí džusu a talířem toustů sebou plácnu na gauč a zapnu televizi. Super hraje tam Shrek zvonec a konec. Pohodlně se se posadím a zakousnu se do toustu. 

Ani ne za 10 minut se tu objeví Tereza. ,,Jé to jsem dlouho neviděla.'' usměje se na mě. ,,Šoupni se ten film si nenechám ujít.'' usměje se Tereza a já se neochotně posunu. ,,Tolik ochoty.'' odfrkne si Tereza. ,,No jo pořád.'' utrousím. 

S Terezou už jme něco jako sestry s Tedem spolu chodí asi 2 roky. Zatím to vypadá že jsou spolu šťastní, Když nad tím tak přemýšlím taky bych chtěla mít takové štěstí. Počkat, co jsem to teď řekla, před 2 měsícema bych na něco takového ani nepomyslela a teď už bych chtěla mít někoho s kým bych byla šťastná? Zajímavé co ten převlek semnou udělal. 

***

,,Prosím! Moc prosím!'' kleknu si dokonce i na kolena. ,,Noták Tede!'' Prosebně se na něj podívám. ,,Ne.'' prostě odpoví. ,,Proč ne? Tedouši dlužíš mi to!'' ,,Tak za prvé, nic ti nedlužím a za druhé na prkno si už dlouho nestoupnu! Můžeš mě přemlouvat jak chceš.'' s klidem odpoví. 

,,Jo? A co když se tátovi zmíním o tom incidentu v pracovně?'' vítězně se usměji. ,,To fakt? Vždyť už je to tak měsíc co se to stalo.'' otráveně se na mě Ted podívá. ,,No a? Já to můžu eště trochu přibarvit.'' ušklíbnu se. 

,,Víš že jsi ta nejhorší sestra na světě?!'' zamračí se Ted. ,,Díky.'' přitakám. ,,Ale stejně si na to nestoupnu, máš prostě smůlu, klidně si žaluj, mě už je to stejně jedno jestli budu mít problém za toto nebo za to že jsem ''omylem'' rozbil tu hnusnou vázu.'' pokrčí Ted rameny. 

Doprdele má mě na háku, to se mi vůbec nelíbí. ,,Theodore Ronalde Hille! Víš o tom že ses stal největším vzorem pro mladé snowboardisty? Byl jsi nejmladší mistr světa! Obdivovali tě a ty si je zklamal! Přestal jsi bojovat, vzdal si to hned na začátku! Vůbec jsi tomu nedal šanci ani ses nepokusil překonat svůj strach. Ale eště není pozdě, eště můžeš dokázat sobě i světu že ses vrátil a že se pokusíš znovu dobýt celý svět. Já vím že to dokážeš a vím že to ty chceš taky. Někde uvnitř, někde hluboko v těch obavách po tom toužíš. Určitě chceš znovu zažít ten adrenalin při skoku na prkně nebo při jásání tvého jména na dráze. A taky si dokázat že si ten nejlepší z nejlepších.'' ukončím svůj dlouhý dialog a podívám se na Teda jestli vůbec poslouchal.

,,Ty nemáš právo mě soudit!'' Ted zvýší hlas. ,,A ty zase nemáš právo sedět jen tak na prdeli a ignorovat to velké zklamání ostatních. Všichni tě milovali, byl jsi miláček publika.'' dořeknu a nastane trapné ticho.

Otevřu pusu abych pokračovala ale Ted mě předběhne. ,,Víš co Nicky? Běž doprdele, běž si laskavě řešit svoje problémy jo?! A nelez mi do života!'' rozkřikne se Ted. Nemám se pléct do jeho života? Tak dobře Tede jak si přeješ... ,,Neboj už o mě nikdy neuslyšíš a nemusíš se bát že bych ti eště otravovala život.'' se slzami na krajíčku odběhnu z Tedova pokoje.