Snowboard life

48. Kapitola

Stojím tady. Jsem ve velkém finále a všichni ode mě očekávají jen to nejlepší.

Moje disciplína se skládá z prudkého kopce a několika skokánků. Koutkem oka jsem zaregistrovala nějaký pohyb vedle mě.

Překvapeně jsem se otočila a uviděla nějakého kluka. Přesněji toho blbečka Lea! Sakra! Už jsem otevírala pusu abych se zeptala co tu dělá, ale on byl rychlejší.

,,Jdu hned po tobě, hodně smůly přeji." Uchechtne se a já ho probodnu pohledem.

,,Taky nezapomeň spadnout jako minule, dobře jsem se při tom bavil." Pokračuje Leo. Jestli si chlapeček myslí že mě tímto vyvede z míry tak-

Celkem se mu to daří. Soustřeď se na jízdu!

Jasně má jízda!

,,Are you ready?"

Je to tady.

,,3"

,,2"

,,1"

Natři jim to!

,,Go!"

Bez váhání se vrhnu z kopce dolů a soustředím se jen na uježděnou trasu. Teď je to na mě, jestli prohraju pokazím nám skóre a to si v tuhle chvíli nemůžeme dovolit. Porotci jsou přísní, minule jsem měla možnost to zjistit.

Jeden kluk si to pěkně od nich vyžral, kvůli jednomu blbému dopadu a- no co si budeme zhodnotili ho tak jako kdybych to udělala já...

Já vím že zrovna já bych nikoho hodnotit neměla, eště k tomu když nejsem profík, ale ten dopad měl opravdu strašný!

Tak prosím tě nikoho nehodnoť a soustřeď se na svoji jízdu!

No jo pořád!

Najedu už na druhý skokánek a ve vzduchu se chytnu zadní rukou hrany mezi nohama. Tomuto skoku se říká INDY GRAB. Lehce dopadnu na zem a než stihnu mrknout zase jsem ve vzduchu. Teď pro změnu přední rukou chytnu hranu ve předu- NOSE GRAB. Jakmile dopadnu velkou rychlostí se blížím k dalšímu skoku. Mám jen pár sekund na rozmyšlenou co provedu za další trik. Method by byl dobrý...

Nic lepšího neumíš?

Tak si to zkus! Zkus si přemýšlet v nanosekundách co předvádět za triky!

Tak se aspoň snaž ať to nějak vypadá! Sledují každý tvůj pohyb a hodnotí ti techniku, tak to nepokaz!

Rozkaz pane.

Zase se ocitnu ve vzduchu a okamžitě se chytnu přední rukou hrany u pat. Potom se pořádně prohnu a vymrštím své prkno vzhůru, které je v úrovni mého zadku. Jakmile začnu klesat pustím se prkna a soustředím se na svůj dopad.

Srdce mi splašeně tluče a já cítím jak se mi do žil vlévá adrenalin.

Už jen jeden skok a jsem v cíli.

Najedu na poslední skokánek a ve vzduchu se chytnu přední rukou mezi noha hrany u pat a otočím se o 360 stupňů. Když dopadnu nahnu se víc dopředu a svištím dolů do cíle, který projedu rychlostí světla.

Mám to za sebou, zvládla jsem to! Nadšeně si sundám helmu a odejdu z tratě.

,,Lehké ale precizně provedené." Usměje se na mě Tonny a mě se na tváři objeví úsměv.

,,Jde ti to výborně, jen tak dál. Další kolo pojedeš zase za 15 minut tak tu někde buď." Jsem ráda že tu je někdo se mnou a podporuje mě. Bez Tonnyho bych to asi nedala.