Snowboard life

28. Kapitola

,,Stávej ospalče!'' zakřičí na mě něčí hlas. ,,Eště chvíli Tede.'' zabručím. ,,Tede?'' pobaveně se někdo zasměje. Rozlepím oči a spatřím Ritche. ,,Ehm, kolik je hodin?'' chci si prohrábnout vlasy ale paruka mi v tom zabrání. Měla bych se vrátit zpátky do reality... Jinak se prozradím.

,,Kdo je Ted?'' zeptá se Ritch se zájmem. ,,Já se ptala první.'' tvrdohlavě řeknu. ,,Je 10.'' zazubí se. To jsem spala tak dlouho? Jak jsem vůbec mohla zaspat po incidentu se Zeinem. Nechápu... Něco se semnou děje, jen nevím co... Být klukem mě ničí.

,,Tak kdo je Ted?'' Ritch přeruší proud mých myšlenek. ,,Jeden kluk.'' odpovím a snažím se co nejvíc probrat. ,,Tak toho jsem si fakt bez tebe nevšiml.'' ironicky řekne. ,,Jeden snwboardista.'' bez zájmu odpovím. 

,,Mluvíš o tom slavném snowboardistovi? Nebo to je nějaký jiný Ted.'' zamyslí se, vypadá při tom tak roztomile... Nejradši bych mu skočila kolem krku a zlíbala ho.

,,Jo ten slavný.'' proč nejdřív mluvím a pak myslím?! ,,Vy se znáte?'' udiveně na mě kouká. ,,Ehh, jo tak trochu. Proč?'' zalžu. ,,Byl a je mým vzorem, hodně ho obdivuji. Jen mě štve že přestal snowboardovat, byl vážně skvělý. Já vím že úraz ho hodně poznamenal, ale mohl začít od znova... Mohl se zase vypracovat na špičku. Trochu mě zklamal že to vzdal ale chápu ho.'' Ritch se snaží zakrýt zklamání.  

Tak to teda ne! Hned jak dojedu domů, tak Tedouše donutím znova si stoupnout na prkno! Stal se nejen mistrem roku 2016 ale taky velkým vzorem pro mladé nadějné snowboardisty. Musím ho přemluvit. 

Zatím byl nejmladším mistrem na prknu, porazil Joshe a jiné hrozby, všichni ho mají rádi, všichni při něm stáli když jel poslední rozhodující závod. To nadšení v jeho očích když stál na stupni vítězů, ten adrenalin co právě zažíval, hlasité povzbuzování diváků, tohle všechno miloval... Nechápu proč se toho vzdal.

,,Heej, vnímáš? Máš nepřítomný výraz brácho.'' Ritch mi zamává rukou před obličejem. ,,Co, jo, jasně.'' několikrát zamrkám a už si chci stáhnout gatě abych si mohla převléct jiné tepláky ale pak mě Ritchuv hlas zarazí. ,,Potom dojdi na snídani a pohni nebo ti to Bill celé sežere.'' uchechtne se a zmizí pryč.

Co to se mnou je?! Teď jsem před Ritchem málem stála jenom v tangách a vůbec mi to nevadilo. Už z toho blázním! Jakmile dojedeme domů, tak strávím aspoň jeden den bez té hnusní maškary! Leze mi už na mozek.

***

,,Zklidněte se prosím!'' řekne nějaký hlas do mikrofonu. Jelikož stojím někde vzadu nevidím na menší pódium kde stojí několik týpků kravatách. Dneska se vyhlašuje kdo postoupí do semifinále. A mě je to úplně jedno, musím myslet na Teda, Ritche, Joshe a Zeina! Tito 4 mi uvízli v hlavě a nechtějí ji opustit! 

Pokaždé když se podívám na Ritche, vybaví se mi co říkal o Tedovi, když se podívám na Zeina vzpomenu si na to ráno kdy mě málem znásilnil a když uslyším podlézavý smích Lea tak si představím Joshe jak se na mě sápe. Povzdechnu si je to naprd, chybí mi Natty. Nemám si s kým pokecat, v mobilu mám pořád její zprávy, čekají než si je přečtu. Možná to dneska udělám, chci vědět co je v nich napsané. 

,,Takže, za ten týden co tady jste, všichni podali skvělé výkony, ale jak víte můžou postoupit jenom 4 družstva. Všichni jste se snažili ale postupuji jen ti nejlepší." mužsky hlas přestane mluvit.

,,Určitě budeme mezi prvníma, čtvrtfinále bylo easy a máme ty nejlepší výsledky.'' uslyším Joshe. To jeho velké ego musí už někdo konečně srazit!