Snowboard life

32. Kapitola

Ritchuv pohled

Probudím se s velkou bolestí hlavy. Okamžitě dojdu do kuchyně a najdu prášek na bolest hlavy. ,,Zdar brácha tak co jak sis to včera užil?'' v kuchyni se objeví můj 15ti letý brácha a řve přes celou místnost. ,,Di do háje.'' zabručím a chytnu se za hlavu. 

,,Ajéje tady to někdo přehnal.'' ušklíbne se brácha. ,,Kapičku.'' pokusím se o úsměv ale vůbec se mi to nepodaří. ,,Ranní kocovinka je nejhorší bráško.'' na chvíli se odmlčí. ,,Teda když nepočítám ženskou která má krámy a chce tě zavraždit za to že dýcháš.''

,,Co?'' nechápavě se na něj podívám. ,,Ále, jen jsem se s jednou holkou trochu nepohodl a teď jde po mě jako sériový vrah.'' brácha mávne rukou. ,,Cos ji provedl?'' ,,Já? Nic... Vždyť mě znáš.'' utrousí brácha. ,,No právě, takže?'' zeptám se. 

,,No jestli si dobře vzpomínám tak jsem ji ošukal a pak ji nechal, nic zvláštního.'' řekne s klidem. ,,Cože si?'' vykulím na něj oči. ,,Slyšel si ne? A netvař se tak, ty taky nejsi takový andílek.'' ,,No oproti tobě jo, nechápu kde se to v tobě bere...'' zakroutím hlavou. Brácha jenom pokrčí rameny a odejde.

Zombie princezna: Žiješ? :)

Můj princ: Snažím se o to...

Zombie princezna: Včera si to trochu přehnal :D

Můj princ: Ticho nebo mi praskne hlava...

Zombie princezna: Ale já nic neřekla :D

Zombie princezna: Měl bys mi změnit přezdívku... :D 

Můj princ: Copak nelíbí? :D

Zombie princezna: Ne :D

Zombie princezna si změnila přezdívku na ZLATÍČKO♥

ZLATÍČKO♥: Proč si mi vůbec dal přezdívku Zombie princezna? 

Můj princ:  Já? Vždyť ty sis ji tam nastavila sama i moji si vymyslela... 

Můj princ: Stejně po ránu vypadáš jako zombie tak o co de :D

ZLATÍČKO♥: Vidím že i s kocovinou máš smysl pro humor :D

Můj princ: Proč jsem se vůbec tak opil?

ZLATÍČKO♥: To je na dlouho, nesejdem se?

Můj princ: Kdy a kde?

ZLATÍČKO♥: U mě ve 2?

Můj princ: Ok tak já ze sebe udělám člověka a stavím se.

***

,,Takže proč jsem se tak opil Moniko?" zeptám se nedočkavě. ,,To ti na tom tak záleží? Já myslela že chceš být semnou.'' hravě se na mě usměje a popojde blíž ke mě. Nadzvednu obočí a ona se začne smát. 

,,Klid dělám si jenom srandu.'' máchne rukou a já se uvolním. ,,A teď k tomu proč jsem tu.'' já se jen tak neopiju, vždycky k tomu mám nějaký důvod, ale tentokrát si nevzpomínám jaký. ,,Ty s tím nedáš pokoj co?'' uchechtne se a lehne si na postel. Aby jsem vás uvedl do obrazu sedím v Monikinem pokoji a sleduji jak se něčemu chechtá.