Snowboard life

35. Kapitola

,,To chceš dneska celý den proležet u filmů?'' zeptá se mě Ted. ,,Možná?'' upřu svoje oči na něj. ,,Tak to teda ne.'' Ted mi zaklapne noťas. ,,Co-co si to sakra udělal!'' rozčíleně řeknu. ,,No zachránil jsem tě před těma hrůzama.'' s mírným úsměvem odpoví.

,,Co?! Na vlásku není zas tak špatný film!'' zaprotestuji. Jako malá jsem ten film milovala, vždycky jsem chtěla mít taky tak dlouhé vlasy jako Locika. Jednou jsem si vlasy nabarvila žlutou temperkou a myslela jsem si že budou zářit...

,,Ten pohled znám.'' pobaveně se brácha zasměje. ,,Co?'' nechápavě se na Teda podívám. ,,Vzpomínáš na svoje první barvení vlasů.'' ušklíbne se. ,,Jo to mi bylo myslím 5.'' 

,,Jo to si měla to strašné období princeznovských šatiček.'' zkřiví obličej do posměvačného úšklebku. ,,No ty se moc neozývej ty si potřeboval svého Hrabálka na usínání, obědvání, čurání a kakání.'' vrátím úder a bráchovi přimrzne úsměv na tváři. 

No jo jeho Hrabálek... Vzpomínám si že bez něho nemohl dělat nic... Mimochodem Hrabálek je Teduv plyšák z dětství, je to takový hnusný krtek... Normální kluci v jeho věku měli třeba dinosaura nebo autíčko ale brácha chtěl krtka... 

,,Ticho, Hrabálka z toho vynech...'' zatváří se brácha dotčeně. Vždycky když se někdo zmíní o panu Hrabálkovi tak se brácha začne červenat. Toho plyšáka miloval než ho rodiče darovali někam na charitu. Úplně jim bylo jedno že Ted k němu měl citové pouto... Nechápali nic...

,,Nechceš se jít projít?'' navrhne Ted. ,,Víš že ani ne? Chtěla bych dokoukat ten film.'' ,,Dělej zvedej zadek! Nebo tě poliju studenou vodou.'' stojí si za svým Ted. ,,To bych chtěla vidět..'' odfrknu si. ,,Tak fajn..'' řekne Ted a odejde z pokoje.

,,Kam jdeš?'' zakřičím do otevřených dveří. Ani ne za minutu se brácha objeví v pokoji s kelímkem v ruce. ,,To jako fakt?'' nadzvednu obočí. ,,Jo, jak jinak bych tě asi dostal z té postele.'' Ted se na mě vítězně usměje.   

,,Tak prosím.'' řeknu protože vím že to neudělá. ,,Řekla sis o to.'' Ted se ušklíbne a vylije na mě obsah kelímku. ,,No to si ze mě děláš prdel!'' vyjeknu. ,,Ale Nicky holky sprostě nemluví!'' sprdne mě s úsměvem.

,,Zklapni, dej mi 5 minut a jsem dole.'' otráveně řeknu a přejdu do svého šatníku.

***

,,Nechápu proč tak Chelsy táhne, ty si s ní nechodil ven že je tak divoká?'' podívám se na Teda který dělá že nic neslyšel. ,,Hej neignoruj mě!'' praštím ho přátelsky do ramena a on se zasměje. 

,,No tak jsem to trochu flákal no...'' přizná Ted a roztomile se usměje. Těm jeho ďolíčkám nikdo neodolá... Nedokážu se na něj zlobit... ,,Fajn příště si řeknu Na...'' zastavím se v půlce věty. Až teď si uvědomuji že s Natty už jaksi nejsme kamarádky a je někde stovky mil daleko... 

,,Vlastně nic kašli na to.'' pokusím se o úsměv, ale spíš to vypadá jako nějaký škleb. ,,Bude ti hodně nepříjemné když mi řekneš co se mezi vámi stalo?'' ,,Asi jo...'' přikývnu.

,,Tak to máš smůlu, já to chci vědět, určitě jste se pohádali kvůli nějaké kravině a jste obě moc tvrdohlavé aby jste se jedna druhé omluvili.'' zamyslí se Ted. ,,Nechce se mi o tom mluvit, já ani nevím co se stalo prostě jsme byli kamarádky a už nejsme tak to prosím neřeš.'' 

,,Ale já chci! Takže vezmeme si to od začátku. Když jsi odjížděla na ty závody všechno bylo v pohodě, určitě se něco muselo stát tam a-'' nedokončí Ted větu protože mu něco nebo spíš někdo skočí do řeči.