Snowboard life

17. Kapitola

Rozběhnu se po chodbě a snažím se vyhýbat ruk kluků. Zastavím se před podprsenkou a zkouším ji vzít ale je strašně vysoko. Jakmile znovu vyskočím dotknu se jemné látky, ale neuchopím. Dobře vzdávám to! Ať si ji klidně nechají...

Podívám se přes celou chodbu a spatřím kluka který jde mým směrem. ,,Jooo!! Joshi do toho! Běž do ní!!'' zakřičí někdo z chodby. No to si děláš prdel! Josh?! Prosím jen ten ne!! Tak počkat?! Josh by mě klidně podvedl?! S kým jsem se to vlastně dala do hromady! Ted měl pravdu je to nadržené hovado! 

Z myšlenek mě vyvede jeho podlézající smích, rychle se vzpamatuju a hledám nejlepší možný východ. Po rychlém zvážení se rozběhnu ke schodům chci je sejít ale nějaký černovlasý kluk mi zaterasí cestu. ,,Kampak maličká!'' Chytí mě za ramena. ,,Uhni!'' zavrčím. ,,Nebo co?'' asi se tím dobře baví. Skusím do něj několikrát vrazit ale kluk se ani nehne, jen se usmívá a užívá si to. ,,Jak chceš, mohlo to jít po dobrém.'' mám skvělý nápad a je strááášně moc originální!  Černovlasý kluk na mě hodí nechápající výraz. ,,Promiň.'' jakmile to dořeknu kopnu ho mezi nohy. 

,,Kurva!'' kluk se chytne za rozkrok a uhne mi. Bez jakéhokoli váhání seběhnu schody až dolů do jídelny a zaposlouchám se do pištícího hlasu té hnusné staré ženské jak nás zastavila s Ritchem. ,,Co si myslíte vy spratci! Zhasnout a spat!'' haha to mají za tu podprsenku! ,,Dělejte a bez odmlouvání! Rušíte noční klid!'' musím se zasmát, jsem ráda že tam teď nestojím a neposlouchám její otravný hlas. 

No a co teď... Eště že je tady rozsvícené nevím jak bych našla vypínač. Tak počkat když je to rozsvícené tak tady někdo musí byt. Ne... určitě tady nikdo není bez tak jen tady nechali rozsvícené kvůli tomu aby... no proč by tady nechali svítit?! Někdo tady musí být. 

Zpomalím kroky a dívám se všude možně. Tak jo... teď se nějak dostanu k východu ale nesmím spustit oči ze schodů kdyby tam náhodou někdo šel musím o tom vědět. Byl by to trapas kdyby mě tu viděl nějaký trener nebo ta ženská. Při té představě se otřepu. Brr, to by mě tak eště scházelo.

,,Au.'' uslyším mužský hlas. Celá ztuhnu, tak přece jen tady někdo je! A já mu stojím na noze! Pomalu a nejistě otočím hlavu a spadne mi brada. No... to... mě... poser! Je to Ritchi. ,,P-promiň.'' vykoktám a přestanu mu stát na noze. ,,Zase si mi šlápla na nohu.'' zasměje se. ,,J-jo moc se omlouvám.'' stojím tu předním jenom v ručníku! 

Ritch si mě prohlédne od hlavy až k patě. ,,Čím dál tím lepší...'' zažertuje. ,,Jsem zvědavý co budeš mít příště na sobě když se potkáme.'' nejistě se zasměju. Každé naše setkání je pro mě vždycky trapas a teď jako bonus tu mám jenom ručník, no super...

,,Takže ty taky snowboarduješ?'' Ritchi přeruší ticho. ,,Ehh... možná..'' poodstoupím od něho dva kroky. Začíná mi být už zima. Doufám že se mi nerozklepou zuby. ,,Možná?'' povytáhne obočí.  ,,Možná znamená co?'' pořád si mě celou prohlíží. ,,Nevím.'' začervenám se. Už se vzpamatuj Nicky! Musíš být nad věcí! Nicky vzchop se!

,,Nino... víš že ti to takhle sluší víc než na té party?'' Nino..? Ajooo já jsem mu vlastně nakecala že jsem Nina. Chudák malý... ,,Protože mám na sobě ručník.'' ušklíbnu se. ,,No... to máš asi pravdu.'' projede mě znovu pohledem a já se chytnu osušky. Připádá mi že mě svléká pohledem! 

Ritch vyskočí na nějaký pult a posadí se aniž by ze mě spustil oči. ,,Zdálo se mi o tobě už dřív než jsme se potkali na té party.'' odmlčí se. ,,Zdálo se mi že snowboarduješ a že si lepší než já.'' řekne s klidem. Musím se usmát já jsem lepší jak on. ,,Čemu se směješ byl to jen sen a ty určitě nejsi lepší než já.'' ani neví jak se plete. 

Mezi námi se rozhostí nepříjemné ticho a mě se rozklepou zuby. Blbé zuby, přestaňte se laskavě klepat! Vy jste neslyšely?! Neklepte se! Ritchi seskočí z pultu a stahuje si mikinu, když si mikinu vysleče upraví si tričko, které vzal omylem s mikinou. Hmmm krásný pohled. ,,Na.'' podá mi ji. ,,Dě..děkuji.'' Obleču si ji přes ručník. Je mi velká a cítím eště jeho teplo a taky krásně voní!

,,Nemáš zač.'' udělá dva kroky blíž. ,,Máš tak nádherné oči.'' rozněžní se ale pak se zarazí. ,,Tak počkat. Já si už vzpomínám kde jsem ty tvoje nádherné oči viděl!'' čekám co řekne. ,,V tom lese. To si byla ty viď?'' zasměje se.

,,M-možná ano... možná ne...'' myslím že nejlepší možnost bude odejít. Odcházím zase od něj odcházím. Ale po dvou krocích mě chytne za ruku. ,,Teď už mi nikam neutečeš.'' přitáhne si mě blíž. Cítím jeho teplý dech na své tváři, cítím jak mu rychle buší srdce. 

,,Tak dlouho jsem čekal na tuhle chvíli. Už nechci zase čekat.'' jakmile to dořekne přitiskne svoje rty na ty mé. Je to tak úžasné! Cítím motýlky v břiše. Líbá líp než Josh! Pomalu a něžně! Zakloní mi hlavu a tím prohloubí náš polibek. Zrudnou mi tváře, cítím se jako kdybych spadla do ohně!

Nechci aby tento okamžik skončil! Ale nakonec se od něj odtáhnu a utíkám po schodech nahoru. ,,Nino počkej!'' řve na mě ze zdola. Nemůžu tomu uvěřit RITCH MĚ POLÍBIL!!! RITCH MĚ POLÍBIL!!!

,,Nicky si to ty?'' zeptá se mě známí hlas. Podívám se odkud na mě mluví. ,,Ahoj Amy!'' vrhnu se jí kolem krku. ,,Ani nevíš jak ráda tě vidím!'' Amy překvapeně zamrká. ,,Co tady vubec děláš? Vždyť vám rozpustili klub.'' odtáhne se ode mě a zadívá se mi do očí. ,,Jo to jo.. ale... Prosím nemohla bych dneska u vás přespat?'' vyklopím rychle. 

,,Jasně.'' Amy se už nevyptává na nic a okamžitě mě pozve dovnitř. Když jí všechno na pokoji vysvětlím obejme mě. ,,Si blázen.'' ,,Já vím! Díky že mě tu necháš a prosím nikomu to neříkej!'' podívám se na ni psím pohledem. ,,Jo neboj ale teď už spi zítra budu mít kvůli tobě kruhy pod očima!'' 

Amy zaspí hned ale já si přehrávám ten okamžik kdy mě Ritch políbil. Bylo to tak dokonalé!

Tak doufám že jsem teda nezklamala a doufám že se to někomu bude líbit :D

Kača*