34. Kapitola

1.2K 33 3
                                    

,,Tammy říkám ti že takové oči už jsem někde viděla! Byli tak... já ani nevím jaké byli, jen mě z nich šel mráz po zádech.'' 

,,Ani se nedivím když jsi ležela na sněhu.'' ušklíbne se Tammy a usrkne si svého punče. Povzdechnu si a zadívám se do horkého čaje. Kéž by i moje problémy zmizely tak rychle jako pára nad čajem.

,,Víš co? Ser na to. Nechápu že si z toho děláš takové starosti.'' protočí Tammy oči. ,,Vyser se na všechno! Užívej si života dokud můžeš!'' vykřikne a vystřelí ji ruce do vzduchu. Několik lidí co sedí poblíž se na Tammy podívá jestli se náhodou nezbláznila, protože jako blázen mi teď připadá. 

Přesně toto potřebuješ! Nějaké rozptýlení. Staň se stejným bláznem jako Tammy!

Už zase ty?! 

Jo zase já! Máš s tím nějaký problém?

Nechtěl/a/o bys konečně vypadnout z mé hlavy?! 

Tos uhodla, mě se tu celkem líbí...

,,Ááá proč já, proč zrovna já!'' řeknu si sama pro sebe. ,,Udělala jsem něco?'' Tammy se na mě zmateně podívá. ,,Co? Ne, nic jsi neudělala.'' 

Tak to se povedlo, být blázen ti de líp než přestrojený kluk.

,,Sklapni!'' ,,Nicky? Si v pořádku?'' Tammy se starostlivě zeptá. ,,Jasně. V tom nejlepším.'' odpovím rychle. ,,No moc mi tak nepřipadáš.'' odmlčí se. ,,Ale co, nebudu tě tady mučit jdeme se pobavit!'' Tammy vstane od stolu a objedná velký koláč.

,,Co s tím chceš jako dělat?'' nadzvednu jedno obočí. ,,Dozvíš se to ve správný čas.'' zlomyslně se zasměje a ukáže na partičku kluků u nedalekého stolu. Nechápavě se na ni otočím. ,,A co s nima?'' ,,Vždyť to jsou ti kluci z lesa. Trošku se pobavíme.''

Když mi Tammy zdělila svůj ďábelský plán se smíchem jsem začal protestovat. Tammy je fakt blázen! Víte o tom? Ne? Tak teď už jo.

,,Fajn, tak já půjdu 'náhodou' kolem jejich stolu a ve chvíli kdy budu u toho kreténa co ti hodil sníh do obličeje tak na mě 'omylem' spadneš a já mu ten koláč vlepím do ksichtu. Nějaké otázky?'' nevině se zasměje. 

,,Jo, proč bys mu měla házet koláč do obličeje?'' nechápavě se zeptám. ,,No protože ti hodil do ksichtu sníh, nebo to chceš udělat ty? Klidně můžeš.'' ,,Ne to je v pohodě... Ale nezdá se mi to jako dobrý nápad...'' 

Srabe! 

Ty se radši neozývej!

Pápapapapapa pápapapapapa, Nicky nebuď labuť.

Nejsem labuť!

Jsi! 

Nejsem! 

Jsi!

Nejsem!

Tak to dokaž!

No tak fajn! Ale kdyby něco je to na tebe!

,,Poď do toho, bude sranda!'' naléhá Tammy. ,,No tak fajn.'' zafuním a zadívám se na Kevina. Strašně mi někoho připomíná! Jen si vzpomenout koho! ,,Tak jdeme na to.'' řekne Tammy. Jen přikývnu na souhlas a čekám než se Tammy dá do pohybu.

Jakmile je Tammy u jejich stolu rychle do ní vrazím. Ona ztratí rovnováhu a spadne i s koláčem na mě. Okamžitě se všichni kluci začnou smát.

Tak to se ti povedlo... To je tak když něco děláš ty...

Ticho, já za to nemůžu...

Snowboard lifeKde žijí příběhy. Začni objevovat