Snowboard life

47. Kapitola

Celý den jsem jen seděla na posteli a blbě čuměla do zdi. V hlavě jsem měla úplný zmatek.

Připomínalo mi to včelí úl. Myšlenky mi létali všude možně, vůbec jsem si je nedokázala sjednotit.

Můj výraz taky nebyl o dost lepší. Můj pohled byl tak prázdný. I když Ritch ví jen zlomek pravdy ničí mě to. Hlavně zevnitř. Nemůžu mu už lhát do očí! Prostě nemůžu!

Ale taky mu nemůžeš jen tak říct že jsi kluk.

Dneska jsem dělala to co mi de nejlíp když nepočítám lhaní... Mluvila sama se sebou!

,,Nicky otevři vždyť víš že to byla nehoda!" Prosí za dveřmi Ted.

Nastane ticho. Slyším jen svůj tlukot srdce.

Musím uznat že je vytrvalý. Zřejmě asi eště nepochopil že ty blbé dveře neotevřu.

Nedávám mu za vinu že za to může, ale chci být teď sama.

Jo jasně tyhle kecy si strč někam. Obě dobře víme že to byl Ted co to všechno pokazil.

Ja nevím byla to nehoda on za to přece-

Ale víš, stačí říct že za to může a hned ti bude líp.

Já nevím co si mám myslet.

Aaa vždyť je to jednoduché. Řekni to!

,,Já prostě nevím! Nech mě teď na pokoji!" Zakřičím do ticha.

,,Dobře promiň jen chci abys věděla že jsem tu pro tebe kdybys něco potřebovala." Ozve se za dveřmi a já si uvědomím co jsem udělala.

Vidíš co zase děláš?! Odstrkuješ od sebe další lidi!

Za to můžeš ty!

Možná ale měla by sis něco uvědomit. Já jsem součást tebe takže za to můžeš ty, ať se ti to líbí nebo ne.

Sakra! I moje mysl je proti mě, to jsem tak špatný člověk?! Chtěla jsem jen vyhrát titul mistra nic víc..

Kdybys zůstala jen u získávání titulu a ne balení kluku, tak bys nebyla v této situaci...

,,Já jen chtěla vyhrát..." zopakuju bezmocně do prázdna.

***

David: Hej bro

David: Nevím kde celý den dneska trčíš

David: Ale,

David: dneska

David: máme

David: tu

David: poradu

David: !!!

Nick: Přestaň!!

David: a

David: co

David: dělám

David: ?

David: xD

Nick: spamuješ!

David: to

David: není

David: pravda