Snowboard life

49. Kapitola

Pomalu otevřu oči a spatřím ostré světlo. Jakmile se trochu rozkoukám zjistím že jsem v nemocnici.

Počkat co?! V nemocnici?!

Jo, už se tady válíš dobré 4 hodiny. A neřvi! Bolí mě hlava!

,,Sakra co?!" Vymrštím se do sedu a hned se chytnu za hlavu.

Au!

,,Konečně!" Odněkud se vyřítil táta a hned mě něžně objal.

,,Měla si pravdu když si říkala že je to složité. Pochopil jsme to až po půl hodině." Zašeptá táta do ticha a já ztuhnu.

On už to taky ví...

Nechci ti nějak kazit iluze ale už to ví všichni.

,,Sakra!"

Schovám si hlavu do dlaní a přemýšlím co se vůbec stalo.

Pamatuji si jen to že jsem jela závod, pokoušela se skočit DOUBLE GRAB a pak černo.

Jak je tohle možné!

Protože si měla plnou hlavu Joshe! Já říkala abys ho vykopla, rozhodně by ses tady teď neválela.

,,Moc jsem se o tebe bál! Jsem tak rád že už ses probrala.'' To je takový nezvyk když váš rodič najednou o vás projeví zájem.

,,Co se stalo?'' Zeptám se. Táta se posadí vedle mého nemocničního lehátka a já se opřu o pelest postele.

,,No, jak bych to řekl. První jízdu si zvládla skvěle-'' na chvílu se táta odmlčí a uhne pohledem. Zřejmě zpracovává své myšlenky, to bych taky někdy mohla udělat...

,,Jakmile si jela svoji druhou jízdu něco se s tebou stalo. Vypadala si tak nervózně, nesoustředěně, nad něčím si přemýšlela, jen škoda že to nebyl závod.'' táta se chystá pokračovat ale já mu skočím do řeči.

,,Proč ses díval zrovna na soutěžícího s číslem 156? Vždyť si nemohl vědět že jsem to já.'' Tímto ho trochu zaskočím, toto zrovna nečekal.

,,Taky jsem si nebyl jistý, ale snad poznám Teduv snowboard který jsem mu dal k narozeninám.'' táta se na mě usměje a já si začnu uvědomovat proč mi ho Ted nechtěl jen tak půjčit.

,,Taky sem si všiml že stejně krčíš kolena a máš stejný postoj jako jsem kdysi míval já.'' Na chvíli se odmlčí.

,,Jen mi celou dobu vrtalo hlavou proč si nebyla na seznamu holek, ale v kategorii kluků, teď už to vím.'' Sklopila jsem pohled nechci vidět tátův obličej který se teď určitě musí mračit.

,,Promiň.'' potichu ze sebe vydám a najednou uslyším pobavený smích.

,,A za co? Já bych na tvém místě udělal to samé. Teda sice nevím jak bych se přestrojil za holku, ale myslím že ty vousy by byly na mě nejhezčí.''

,,To máš pravdu.'' začnu se smát a podívám se tátovi do očí.

Asi budu brečet.

Už zase?!

Jo, ale radostí!

Mám takový divný pocit.

To bude láska.

Táta si toho všimne a přitáhne si mě do objetí. Kdo by řekl že tátovo objetí je to nejlepší na světě.

,,Děkuji že si tu se mnou a stojíš při mě! Mám tě ráda tati!'' zavzlykám.