Snowboard life

39. Kapitola

,,Taky se tak těšíš?" Povzdechne si Ted který právě teď přišel do mého pokoje. ,,Co myslíš...'' odfrknu si a Ted se usměje. ,,Nejspíš jo když tak záříš.'' ,,Jo to zrovna.'' plácnu sebou na neustlanou postel. Poslední dobou už tolik neřeším jestli jsem si ji ustlala nebo ne.

Eště před tím než jsem začala s tím převlekem tak jsem vždycky ale vždycky si ustlala postel. Nikdy jen tak nevstala a neodešla pryč aniž bych si ji prostě ustlala. A teď? Teď jsem ráda že vůbec vstanu.

,,Tede?'' řeknu do stropu. ,,No?'' ,,Dneska k nám mají dojít Eagletonovi že?'' opatrně se zeptám. ,,Vždyť teď jsme se o tom bavili, ano bohužel dojdou.'' uchechtne se a čeká co ze mě zase vypadne. ,,No víš ale je tu jeden háček.'' nevím jak mu to mám přesně říct... Nic mě nenapadá.

,,Jaký zase háček?'' I když se na něho nedívám úplně cítím ten jeho nechápající pohled. Úplně vidím jak na mě hledí. ,,Asi se s nimi vůbec neuvidím.'' začnu ale nevím jak dál pokračovat. ,,Co tím myslíš?''

,,No že tady nebudu.'' pomalu odpichnu svůj pohled od stropu a podívám se na Teda. ,,Jako, že si někam odběhneš a pak se vrátíš?'' nechápavě se na mě zamračí. ,,Ne, nebudu tu dneska vůbec.'' jakmile to řeknu zamračí se eště víc.

,,A kde teda budeš?'' ,,Máme trénink s klubem.'' nevině se zasměji. ,,A to mě tu necháš samotného? Na pospas té otravné Monice? A její bezstarostné rodince?'' Tedovi se v očích zaleskne strach.

,,Já tam musím a určitě to tak zlé nebude, tobě aspoň Monika nezničila život.'' uklidním ho a on se zatváří nejistě. ,,A co ti na to řekla matka?'' zeptá se Ted a když neuslyší žádnou odpověď dojde mu to. ,,Ona to neví že?'' ,,Ne a ani jí to nehodlám říkat, zamkla by mě v pokoji.''odfrknu si a Ted nad tím zakroutí hlavou.

,,No co... Určitě by neskákala radostí že se chystám úplně někam jinam.'' ,,Ale nemůžeš mě tu přece nechat samotného.'' Ted zakňučí jako malé štěně. ,,To zvládneš a víš proč?'' nadzvednu jedno obočí a trochu se pousměji.

,,Tak to fakt nevím...'' Ted se taky usměje a založí si ruce na prsou. ,,Protože si ten nejlepší brácha na světě a nic na mě nepráskneš.'' usměji se jak nejvíc umím a Ted se smíchem zakroutí hlavou.

,,Achjo... Tak co mám s tebou dělat no.'' jakmile to dořekne skočím mu kolem krku. A proto ho mám tak ráda, není brácha na baterky.

,,Kdy vůbec mají dneska dojít?'' zeptám se protože jsem eště nic nestihla naplánovat. A vůbec nevím jak se dostanu z domu. Jestli už převlečená za Nicka nebo jako holka s batohem na zádech

Batoh se mi moc tahat nechce, eště bych ho někde zapomněla a nechala tam všechny svoje věci. A navíc když tam s ním dojdu určitě budou chtít vědět na co ho tam mám.

Ale taky bude blbé když z baráku odejdu už jako kluk... Co když jak se budu vracet domů otevře matka? Co bych jí řekla? Nemůžu přece do toho zatáhnout eště ji, to už by bylo moc lží. Neříkám že teď už těch lží není moc ale další bych už nedala...

Pěkně jsem to všechno posrala... Myslela jsem že to bude lehčí ale jakmile jsem v převleku hrne se jedna lež za druhou...

***

,,Jsi připravená?'' zeptá se mě Ted v pokoji. ,,Ano.'' odpovím svým 'klučičím' hlasem a se snowboardem vyjdu ven z pokoje. Hra může zase začít. Neslyšně odejdu do předsíně kde se obleču.

Když vyjdu ven před barák spatřím Moniku jak stojí před nějakým drahým autem. Celá ztuhnu, doufám že se neotočí! Strnule se dám do pohybu a ve chvíli kdy zvednu pohled od země setkám se s tím jejím.