Snowboard life

42. Kapitola

,,Cože?! To jako zase budu muset trávit svůj volný čas s tou otravnou Monikou a její rodinou?!" Naštvaně hledím na svého bratra.

,,Já se nechci zase přetvařovat." Povzdechnu si a podívám se ven z okna. Zase sněží...

,,To mi povídej, matka si minule vymyslela že chodíme na rodinné procházky se psem." Ted protočí oči a já se nestačím divit co si ta ženská všechno vymýšlí.

Vždyť ona ani nechtěla mít psa to ona nejvíc protestovala když jsme si ho kupovali. Kdyby nebylo táty tak ani Larsy nemáme...

,,A co taťka? Nic jí na to neřekl?" Docela mě zajímá jak na to zareagoval.

,,No on se na ni jen překvapeně podíval a pak začal přikyvovat." Ted zakroutí hlavou. No jasně, otec radši mlčel jako vždycky, nechtěl se s ní pouštět do křížku. Že mě to vůbec překvapuje...

,,A to mi to ani matka nemohla říct sama že se zase budeme otravovat s tou pošahanou rodinou Eagletonu?" Odfrknu si a nezapomenu udělat znechucený obličej.

,,Asi se s tebou nechtěla hádat." Ted se ušklíbne. ,,Pravda, chce mít klid a žádné problémy které by musela řešit. Celá matka...'' odfrknu si, je mi z ní na zvracení... 

,,Ona už se nezmění.'' zkonstatuje Ted a já si povzdechnu. Zase budu čelit Monice a jejím otravným kecům. Už se nemůžu dočkat.

,,Co jste vůbec dělali minule?'' zvednu pohled k Tedovi který se přestane usmívat.

,,Pořád se na mě vyptávali, vypadalo to že se o horskou službu opravdu zajímají ale pak mi to spíš přislo jako kdyby zjišťovali informace jestli budu dokonalý přítel pro jejich dokonalou a bezchybnou dcerušku.'' Ted se znechuceně otřepe. 

,,A matka jim neřekla o Terezi?'' překvapeně se na něho otočím a Ted se na mě podívá pohledem 'To vážně?'

,,Prosimtě kdyby mě Eagletonovi schválili pro jejich dcerunku tak by mě matka okamžitě s Terezou rozdělila, viděl jsem jí to na očích. Ona se prostě nedokáže zajímat o druhé co chtějí, celkem se divím že s ní otec je. Já bych jí opustil už po prvním týdnu.'' Ted si odfrkne a mě oběhne husí kůže.

Vážně by moje matka dokázala být tak krutá?

Bavíme se o tvojí matce! Jasně že jo!

Já vím že dokáže být někdy chladná ale tak snad ne tak jak Ted popisuje.

Tak fajn... zeptala se tě vůbec někdy matka co vlastně chceš? 

Ne samozřejmě že ne, někteří lidé to nemají v povaze, takže ano dokázala by být tak krutá.

,,Nicky? Nad čím přemýšlíš?'' vrátí mě zpátky do reality Teduv hlas. ,,Nad... Nad ničím.'' pokusím se o úsměva možná se mi i podařil, nevím... Snad ano.

,,Za jak dlouho že mají přijít?'' zeptám se zamyšleně.

Lepší otázka by spíš byla 'Kolik času nám zbývá do setkání s ďáblem?'

Tahle verze se mi líbí ale nechci být vulgární.

Co je na tom prosimtě vulgárního?

No, já ani nevím. Nech mě mám přepracovaný mozek...

To vidím no.

,,Zklapni.'' řeknu nahlas. A sakra..

,,Ehh já nic neřekl.'' nejistě se zasměje Ted. ,,Jo, ehh.. To taky nebylo na tebe.'' Sakra, sakra, sakra.

,,A na koho já v tvém pokoji nikoho dalšího nevidím.'' ušklíbne se a já se pokouším vymyslet nějakou lež. Zase...