Love /CZ/

Třetí

Oficiální zasnoubení proběhlo bez jakýchkoli komplikací, dokonce se Ophelii podařilo nenápadně Philipovi pomoci na nohy. Byl to první večer za posledního půl roku, který dívka nestrávila v slzách. Dokonce si i jednou zatančila, v což ani nedoufala. Lord Philip sice nebyl zrovna tím nejlepším tanečníkem, ale jí to ani tak nepřišlo.

Na chvíli úplně zapomněla na své trápení a když se Philip rozhodl, že celou akci ukončí, dokonce zjistila, že jí to vadí. Bavilo ji to tak moc, že doopravdy i zapomněla, že si tohoto muže brát nechtěla. Až ve chvíli, kdy osaměli na ni dopadla tvrdá realita. Koukala ven z okna na již dávno setmělou zahradu a únava se mísila s nechutí cokoli dělat. Jen zírala do tmy a ani nevnímala, že tam s ní někdo je. Lord stál kousek za ní a nevěděl co má dělat. Nerad by řekl něco hloupého nebo nevhodného a navíc věděl, jak se cítí.

Ztracená.

Po chvíli se otočila kývla na něj a šeptem mu popřála dobrou noc. Zanechala ho samotného v jeho zimní zahradě a s jeho vlastními démony.

Abych vám to totiž ujasnila, Philip miloval Elaine celou svou podstatou. Byl na ní doslova závislý a její nenadálá ztráta ho natolik zlomila, že se na celý rok uzavřel sám do sebe. Skoro nejedl, nepil, s nikým nemluvil. Za ten rok zestárl jako nikdy předtím, jenomže to nebyl jeho největší problém.

Snad to bylo tou samotou, nebo jeho zuboženou myslí, ale začal ji vídat. Mluvil s ní a měl velké podezření, že je to jen projevem nějaké duševní choroby. Nevěřil v duchy a nemyslel si, že by zde zůstal nějaký pozůstatek jeho ženy, tak naivní nebyl, nejpravděpodobnější bylo, že si ji jen vymýšlí. 

Už dlouho ji neviděl ani neslyšel, a tak dospěl k závěru, že toto období má již za sebou.

Mylně.

"Líbí se ti." ozvalo se za ním a muž se prudce otočil. Doopravdy, zase tam byla. Stála, ledabyle opřená o piáno a hrála si s pramenem vlasů. "Ne, nezbavil ses mě. Jsem v tvojí hlavě, drahý. A vždycky budu."

"Prosím tě, nech mě být. Bolí to."udělal krok k ní a Elaine se napřímila. "Můžeš si za to sám. To ty si mě představuješ. A ano, máš skvělou představivost. Ale měl bys toho nechat."

Philip zatřepal hlavou a zase zmizela. Stál tam jako solný sloup. Už dlouho se mu to nedělo, upřímně doufal, že už se to dít nebude a teď tohle.

_________

Podruhé ji ten večer viděl u sebe v ložnici. "Upřímně, divím se, že tě ještě nikam nezavřeli." poznamenala a zakroutila hlavou, zatímco on zase jen vyjeveně koukal. "Trpíš trvalými halucinacemi."

"Tak trpím. Nemůžu na tebe jen tak zapomenout."

"Můžeš."

"Nemůžu. Jsi ta nejdokonalejší žena na zemi."

"Myslíš pod zemí?" uzemnila ho a pak se zasmála. "Skvěle. Tvoje halucinace je stejně sarkastická jako když byla živá. Zapomeň a věnuj se té dívce."

"Když... Elaine byla tou perfektní. Jak... Jak se jí někdo může rovnat?" zašeptal do tiché místnosti. Někdy přemýšlel, jestli by radši neměl svůj majetek někomu odkázat a radši jít do léčebny pro duševně choré. To přece není normální.

Jenomže co to znamená, být normální?