Love /CZ/

Dvanáctá

Ophelii se zatočila hlava a byla ráda, že ji Philip drží, protože kdyby ne, určitě by spadla. Odtáhla se od něj a tiše, skoro nezvučně se začala smát. Byl to přátelský smích, takový ten, který vídáme u mladých zamilovaných dívek, které neví, co přesně by měly v takové chvíli říct. Philip se usmíval a po chvíli se začal smát podobným způsobem, objal ji kolem ramen a položil jí bradu na temeno hlavy.

"Philipe?" ozvala se po chvíli dívka a podívala se na něj. "Ano, drahá?" odpověděl a usmál se na ni. "Já vím, že jsme to přerušili, ale chtěl jsi mi něco ukázat. A mě pořád zajímá..."

Nemusela ani dokončovat větu, aby muž naproti ní přikývl, vzal ji za ruku a vedl ji nahoru. Byl strašně šťastný, že ji konečně políbil. Protože Ophelia si doopravdy zasloužila, aby se k ní chovali jako ke královně. Po tom všem čím si prošla.

A 'Philia se cítila šťastná, tak šťastná, že si skoro nepamatovala, kdy se tak cítila naposledy.  A byla ráda, že tu mohla být s ním. Protože jí na něm doopravdy záleželo. Protože on si doopravdy zasloužil být šťastný. Po tom všem čím si prošel.

Je zvláštní, jak není možné odhadnout nadcházející katastrofu. 

Philip ji dovedl až do podkroví a  došli až na konec pravého křídla. Pokud si dívka pamatovala správně, měla tam být věžička. A skutečně byla, prošli dveřmi a po točitém schodišti vystoupali nahoru. A tam za velkými dubovými dveřmi, které musel Phil otevřít klíčem co měl schovaný v kapse kalhot. Skoro jakoby to celé plánoval už od rána.

Kdyby se bývali podívali ven z okna, všimli by si nápadně oblečené skupiny lidí, která právě přijela ve třech kočárech.

Ophelia zalapala po dechu, když uviděla co je uvnitř. Nedalo se to nazvat jinak než svatyně, která byla podle všeho zasvěcená Elaine. Byl tam jejich společný obraz, tedy Phila a Elaine, něco, co podle všeho byly svatební šaty a stůl na kterém ležely čtyři zápisníky. Nemusela se na ně ani více koukat, aby věděla, že to budou její deníky.

Někdo by to nazval divným, nevhodným nebo i hraničícím s psychickou nemocí, ale Ophelii to přišlo naprosto dokonalé a romantické.

"To je... Krásné." zašeptala a chytila ho za ruku. "Musel... Musel si ji milovat."

"To je pravda." přikývl a podíval se na ni. "Miloval jsem ji. Ale teď už miluji někoho jiného." Zadíval se jí do očí. "Tebe."

Ophelia se usmála a zadívala se na něj. To jak to řekl, to ji dojímalo k slzám. Nevyměnil Elaine za ni, jen přijal fakt, že ji miluje.

"Já tebe taky." odpověděla a zamrkala, aby odehnala slzy.

Philip se na ni koukal a napadlo ho, že se možná mýlil, když si myslel, že už nikdy nemůže být šťastný. Že by takhle, spolu, mohli zůstat a mohli by být spokojení.

Mohla bych vám také popsat, co si v tu chvíli myslela jeho společnice, ale v podstatě to bylo to samé.

A pak, když už se natahovali k dalšímu, v pořadí teprve druhému polibku, otevřely se dveře.