Love /CZ/

Jedenáctá

Předtím, než se budeme věnovat dalším týdnům a měsícům v sídle Lorda z Lairg, měli bychom si nejdříve ujasnit poměry v rodině Lorda Philipa. Ten totiž, jakožto nejstarší z dvou bratrů zdědil všechno po svém otci, budiž mu země lehká. Jeho bratr, George, to nikdy nebral jako spravedlivé, zatímco jejich sestra, Anne, vždycky stála při Philipovi.

Právě proto, Veronica, ta dívka se kterou si Ophelia povídala na svatbě, měla tak ráda Phila. Byla to dcera právě Anne a svého strýce měla ráda nade vše.

Doopravdy nerada vás tím momentálně zatěžuji, ale je podstatné, abyste to věděli. Později to bude celkem podstatné.

Ale nyní zpátky k našim hrdinům. Ophelia se den co den vracela do zahrady, k altánu, a přiváděla ten kout zpátky k životu. Philip každé dopoledne pracoval, ono mít na starosti celé panství také není úplně jednoduchá záležitost. Odpoledne se scházeli v salonku a pokoušeli se najít k sobě cestu.

"Šach mat." zasmála se dívka a postavila se. "Vyhrála jsem."

"Vyhrála." přiznal poněkud nešťastně Philip a taky vstal. Chvíli koukal na svoji mladou ženu jak se radostně usmívá, nedalo mu to a usmál se taky.

Ophelia se neusmívala často. Nebyla to jedna z těch dívek, které se smály pořád, možná, že jí kdysi bývala, ale nyní... Prostě a jednoduše, když se smála, stálo to za to. A když se smála, on nemohl být naštvaný. Nemohl.

Dostala se mu pod kůži. Ano, pořád vídal Elaine a mluvil s ní, ale i 'Philia už měla své místo v jeho srdci. A co se týče jí, pořád ze sebe nesetřepala všechen smutek, ale Philip byl jediný důvod, proč byla šťastná.

Byl její důvod k tomu zůstat naživu. Dokonale si rozmyslela, že se zabít už doopravdy nechce i když ji občas chytaly záchvaty zoufalství.

Měli se rádi. A to stačilo.

A tak se Philip rozhodl, chytil ji za ruku a beze slova se vydal kamsi do srdce domu. Ona jej následovala, ani se neptala, co to má znamenat. Jenom šla. Užívala si jeho přítomnost.

"Musím ti něco ukázat." ozval se on po chvíli, zatímco stoupali po schodech do nejvyššího patra. V mezipatře se ale museli zastavit, protože, jak již bylo zmíněno, Phil už nebyl nejmladší a jeho nohy na tom byly stejně. Ophelia ho laskavě vzala kolem ramen a usmála se na něj jedním ze svých nejlaskavějších úsměvů. Neměla mu to za zlé.

Jejich pohledy se setkaly, a Lorda napadlo, jak krásně jeho žena v těch paprscích procházejících vitráží nad schody vypadá. Skoro jako anděl. A v tu chvíli, poprvé za tu dobu ji nesrovnával s Elaine, v tu chvíli, jakoby Elaine nikdy nebyla. Stála před ním je Ophelia, krásná a laskavá, s očima modrýma jako pomněnky a tváří jako Madona. 

"Jsi překrásná." vydechl ještě předtím, než si uvědomil, že to vlastně říká. Dívka na něj chvíli překvapeně koukala se skoro otevřenou pusou a pak sklopila hlavu. "A ty šarmantní." odpověděla a znova se na něj podívala. 

A tak tam stáli, jeden naproti druhému a koukali se do očí. On v košili a kalhotách, ona v bledě modrých šatech na doma, stáli a koukali. Až pak se konečně Philip rozhoupal a jednou rukou ji opatrně objal kolem pasu. 'Philia mu položila jednu ruku na hrudník a přisunula se k němu trošičku blíž. Pak už se jen natáhla a zavřela oči.

A pak se políbili. Jemně, skoro váhavě se jejich rty spojily, přesně tak, jak si to oba dva pamatovali. Přesně tak, jak to oba dva chtěli.