Love /CZ/

Dvacátá osmá

Ophelia čím dál tím častěji přemýšlela na tím, co provedla tak strašného, že si vysloužila toto. A když seděla na sudu plném whiskey a čekala až se nad Belfastem úplně setmí, napadlo ji, že možná, ale doopravdy jen možná, pokud je duše nesmrtelná je tu možnost, že něco udělala v minulém životě. A nebo, že nic jako spravedlnost neexistuje.

Jenomže filozofovat v přítomnosti čtyř námořníků a jejich kapitána není moc jednoduché, takže po chvíli už seděla v kroužku a hrála s nimi mariáš. Nedalo se říct, že by jí to přímo šlo, ale úplně marné to nebylo.  A tak, o několik her později se přece jen sebrali a vydali se k místu, ve kterém si měli vyzvednout zboží.

Jenomže, jak už bylo dříve zmíněno, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A doopravdy, v místě, tedy ve skladu, bylo zboží. Jeden vchod, jeden východ a zboží. Měli si uvědomit dříve, že je to past. Ale neuvědomili.

Víte, ono pašeráctví není jednoduchá věc. Dodavatelé někdy mohou mít pocit, že lidé, kterým prodávají mohou být již nevýnosní, nebo dokonce nevhodní pro obchod. Taky je možné, že je to prostě přestane bavit.

A tak bylo všechno v pořádku, než našel Thomas, který byl kapitánem ne pro nic za nic na jedné z beden krátký vzkaz. Ten vzkaz změnil chod celé akce k nepoznání a poněkud také změnil plány Ophelie o klidné cestě do Blackpoolu.

"Chlapi?" ozval se Jizva a všichni přestali přendávat věci z jedné krabice do druhé. "Máme problém. Celkem velký problém."

"Jakej?" promluvil Jack po chvíli a Thomas zvedl před sebe papír se vzkazem, který přečetl, protože si byl skoro jistý, že polovina posádky to neumí.

"Poslední zboží."

Dokonce i Ophelia, která v tom moc neuměla chodit pochopila, že to asi neznamená nic dobrého.

"Co budeme dělat?" zeptal se Deren a očkem hodil po Ophelii, která se tvářila stejně vyděšeně jako všichni ostatní. "Budeme doufat, že přežijem." pronesl Peter a otočil se k Nickovi, který koukal skrz okénko ve dveřích. "Myslím si, že problém je támdle venku." 

Všichni se podívali ven z okna a tiše si zanadávali. Byla to past. Před vchodem stál policista. Byl jenom jeden a mohla to být náhoda, ale z nějakého důvodu tam byl. Nejspíš mu někdo dal tip. Nemuseli to říkat nahlas, aby si to všichni uvědomili.

"A jsme v hajzlu." ulevil si Deren a všichni se zase vrátili do středu malé místnosti. Po chvíli se slova chopil kapitán, na kterého se všichni koukali. "Nemůžeme toho policistu napadnout, protože jestli řekli, že jsme to my, bylo by to vlastně doznání. Nemáme jak ho odlákat, protože to nepůjde."

"Já to zvládnu." ozvala se Ophelia a ani nad tím nepřemýšlela. 

"Ty?" zvedl obočí Jack a vlastně i všichni ostatní. "Mladej, ty..."

"Udělám to, dostanu nás odsud. Ale musíte mi něco slíbit. Dovezete mě do Blackpoolu, nenecháte mě tady a přijmete všechno tak jak je." Všichni okolo se zmateně koukali, ale nakonec přikývli. "Máš mé slovo." řekl Thomas a Ophelia přikývla. Dlaněmi si trošku rozcuchala vlasy, utřela si čelo a odkašlala si. Nevnímala ty vykulené pohledy všech okolo, rozepnula vrchní dva knoflíky a uvolnila ten pruh látky kolem svého hrudníku a zhluboka se nadechla. V tu chvíli byla tak šťastná, že to, že lidé okolo ní si cosi šeptají a že jim už nejspíše došlo, co že je jejich nový známý James zač. Pořádně zabrala a utrhla oba dva rukávy košile. Pak se rozhlédla a se zvednutým obočím se rozhlédla. "Co tak koukáte?"