Love /CZ/

Devátá

Víte, Philip se zapřísahal, že nedopustí, aby se jeho Ophelii něco stalo. Aby jí někdo ublížil, nebo aby se o to někdo byť pokusil. Jak se mu to mělo dařit v budoucnosti, to byla jiná věc, ale teď před ním stál jiný, naprosto akutní problém.

Svatební noc.

Svatební noc a s ní svázané manželské povinnosti. A vzhledem k tomu, že svou ženu ještě ani nepolíbil, neměl v plánu se nijak radikalizovat. Problém byl ovšem v tom, že k onomu aktu muselo dojít. Průkazně.

No a to byl kámen úrazu.

A tak, zatímco procházel nyní tichou a pustou chodbou, napadala ho spousta věcí, co by mohl říct, ale ani jedna věc, kterou by mohl udělat. Tiše, jak jen to v jeho botách bylo možné procházel kolem salonků, které nyní okupovali jeho a 'Philiini příbuzní společně se všemi politicky vlivnými lidmi z okolí. Doopravdy netoužil po dalších gratulacích.

"Je milá. A vážně hezká. A chudák." ozvalo se za ním a když se otočil, uviděl tam, opět a zas, opřenou o komodu v celé své kráse, Elaine. 

"Ano, jistě, kdy jindy. Ale teď..." přešel k ní, až se jí skoro mohl dotknout. "Poraď mi. Prosím." zašeptal a ona smutně svěsila hlavu. "Jsem jen výplodem tvé mysli, drahý. Promiň." Pak se otočila a odcházela, ale najednou se zarazila a otočila. V očích se jí objevily plamínky a ušklíbla se. "Ale vždycky je řešení. A oni přeci chtějí důkaz."

"To chtějí." přitakal a pomalu už začínal chápat kam tím míří. "Budou chtít prostěradlo." 

"To budou.  Takže problém je vyřešen, ne?" mrkla na něj Elaine a udělala další krok. Phil ale očividně pořád nechytil, co přesně tím myslela. "Ale jak..."

"Krev není voda." pronesla jen a zmizela za rohem. Muž roztáhl ruce a máchl s nimi do prázdna. "Jsi moje podvědomí. Nemohla bys být konkrétnější?"

__________

Ophelia seděla v noční košili na posteli a žmoulala si rukáv. Zírala do země a když do místnosti vešel Philip, obdařila ho letmým, plachým pohledem. Ticho a napětí v místnosti by se dalo krájet.

"Ophelie, prosím, podívejte se na mě." začal on a dívka zvedla hlavu. "Myslím, že je čas skoncovat s tím nesmyslným vykáním, ne?"

Lord přikývl a sedl si vedle ní na postel. "Tak dobře, poslouchej mě. Slíbil jsem, že nedovolím, aby ti kdokoli ublížil. A tím kdokoli myslím i sebe." S těmi slovy ji chytil za ruku a podíval se jí do očí. "Chci abys věděla, že se mě nemusíš bát."

Ona se jen usmála a přikývla. "Doufám, že jsem vás... Tě... Pochopila správně." Pak se postavila a podívala se na něj z výšky. "Chci abys věděl, že tě mám moc ráda. Doopravdy moc. Jen, pořád na tom nejsem úplně nejlépe a je možné, že budu mít své záchvaty zoufalství a..."

V tu chvíli ji Phil zarazil a to tím, jak vyskočil a položil jí prst na rty. "Šššššš. Drahá, klid. Já vím. Jen, já vím, že to bude znít špatně, ale chtěl bych se s něčím svěřit. Já totiž občas..."

"Mluvíš se svou mrtvou ženou." přerušila ho ovšem Ophelia a zakroutila hlavou. "Já vím, já vím."

"Vídám ji." zašeptal a objal ji, zatímco ona položila svou bradu na jeho rameno. "Chápu tě." odpověděla mu a obtočila mu paže kolem pasu.

"Mám tě rád." ozval se a pak už jen mlčeli.