Love /CZ/

Osmá

Ať si to 'Philie plánovala jak chtěla a přestože s jakýmisi tradicemi počítala, s tímto doopravdy ne. Krom toho, že jí ještě před obřadem strčili do boty šestipenci (Prý pro štěstí, říkala ta stařenka v tradiční kostkované sukni), teď procházela blízkým městečkem, tím, ve kterém se vdávala, po boku svého novopečeného manžela v čele průvodu. To by ještě bylo v pořádku, ovšem...

Ovšem. Nedalo se říct, že by naše hrdinka byla nějak zásadně proti skotské nátuře, ale přece jen byla duší angličanka. Klidná, loajální královně a trůnu. To ale bylo přesně to, co žádný ze Skotů nikdy nebyl a nejspíš nikdy nebude. A tak, jak již jsem zmínila, kráčela v čele průvodu doprovázeného zvukem několika dud. Kráčela v čele průvodu vedle Lorda Philipa, vedle svého muže, který měl na sobě...

Kilt?

Ne, ona tak nějak tušila, že na to dojde, ale nečekala že tak brzy. Prostě si neuměla představit toho padesátiletého gentlemana jak tu dupe do rytmu v čemsi, co se nemá nazývat sukní, ale vlastně to sukně je. Trochu nevěřícně a trochu vyděšeně na něj zírala už od chvíle, co se jí s tímhle zvykem svěřil, ale když se po obřadu vytratil a vrátil ve svém zeleno červeném kiltu, vyrazilo jí to dech.

Teď už se ale pomalu dostávala do nálady a užívala si všechnu tu radost a štěstí, které ji obklopovalo. Mírně si poskakovala do rytmu a s laskavým smíchem si prohlížela Philipa, jak jí za chůze vysvětluje základní principy skotských tanců. Neslyšela ani slovo, ale i tak to bylo roztomilé.

K večeru už byli všichni v zimní zahradě zpět v sídle a Ophelia pořád úplně nepochytila, jak že by to měla tančit. Bylo jí to sice jedno, protože momentálně seděla u jednoho stolku z Veronicou, Philovou neteří a povídaly si, ale věděla, že dříve či později už její manžel nebude muset objímat své známé a dojde i na tanec.

"Takže ty jsi angličanka? A nepřijde ti to, tohle všechno," máchla 'Philiina společnice rukou kolem sebe a tím si získala zpět její pozornost "nepřijde ti to divné?"

Čerstvá Lady z Lairg se zasmála. "Divné? Ano, přijde. Je to naprosto nezvyklé a šílené a..." usmála se na ni a přitom pohledem sklouzla k Philipovi, který se už davem dral k ní. Vstala, kývla, pohledem se omluvila Veronice a přišla až k němu.

"Neumím to." zašeptala a koukla na něj z podhledu, tak jak to jen bylo při jejich výškách možné. On se k ní naklonil a do ucha jí zašeptal "Neboj se. Já tě povedu."

A chytil ji za ruku. "Dvakrát poskočíš a třikrát dupneš. Nic složitého." Dívka přikývla a pevně stiskla jeho dlaň. A on ji doopravdy vedl, celou tu dobu, co na ně všichni koukali, necítila se ani špatně ani trapně, cítila se šťastná. Jenom na chvíli, ale cítila, se naprosto šťastná.

A pak si vzpomněla, že její taneční partner má na sobě kilt a měla co dělat, aby se ubránila výbuchu smíchu.