Love /CZ/

Čtyřicátá osmá

Chvíli po zaklepání se dveře skutečně otevřely. Stála v nich Betty, Thomasova žena a chvíli trošičku nechápavě koukala. "Co si... Ophelie?"

Dívka se usmála a stiskla ruku svému muži. Ten stál za jejím ramenem, pokukoval okolo sebe a snažil se, aby se mu neklepaly ruce. Dělo se mu to teď pořád.

"Zdravím. Prosím vás, je Thomas v Blackpoolu? Protože já..." ani to nestihla doříct a za její známou se objevil právě zmiňovaný, který se očividně rozhodl zjistit na vlastní pěst co se to v jeho domě děje.

"Kdo to je Betty? Protože jestli přišli ze sirotčince, tak že jsem jim tenhle týden už peníze dal a jestli..." zarazil se a zaostřil na 'Philii, která zvedla volnou na pozdrav.

"Ophelie!" křikl a vyrazil k ní. Objal ji a přátelsky poplácal po zádech. Philip trošičku ztuhl, a sjel muže ostrým pohledem. Ten si toho očividně všiml, pustil svou kamarádku a udělal krok tak, aby na něj viděl. Chvíli jen nevěřícně koukal a pak se usmál.

"Takže ona to dokázala." vydechl a natáhl pravici. "Vy musíte být Philip, že?"

"To jsem." přikývl a stiskl jeho ruku, i když se nedalo mluvit o stisku, spíš to bylo jemné sevření. "A vy musíte být Thomas."

"Ano a vděčím vaší ženě za život." pousmál se a pustil ho.

"To já taky." přikývl Phil podíval se na Oph. Byl to jeden z těch pohledů ve kterých bylo více lásky než v tisíci slov.

"Ona vás vážně dostala z Bedlamu? Protože jestli ano, pak tedy musím složit poklonu i vám."

Při slově Bedlam muž poněkud zamrzl, polkl a po chvíli trošičku zmateně přikývl.

"Ehm... Já... Děkuji?"

V tu chvíli zasáhla Ophelia, která postřehla, že je něco v nepořádku. "Thomasi, můžeme dovnitř?" optala se a objala svého muže kolem ramen. "Potřebujeme něco vyřešit."

______

"Dostat vás do Irska? To nebude zas tak složité. Ale co budete dělat pak?"

"Něco vymyslíme. Ale podstatnější je ta druhá část. Je třeba, aby jste tenhle dopis odeslali ze Skotska." ozval se pro tentokrát Philip, který nechtěl vedle své ženy vypadat neschopně a vytáhl z náprsní kapsy obálku, Její obsah předem s Ophelií konzultoval a oba dva se shodli na to, že je sice moc hezké být morálně lepší než lidé, kteří ti ublížili, ale pak tu je ještě jedna možnost.

George je oba dva zničil. Pravda je, že nejspíš nebyl ztělesněním zla jako takového, ale oni to tak viděli. Byl v pozadí každého problému, který se jim stal. Takže rozhodnutí nebylo složité.

Oko za oko, zub za zub.

"Klidně ho pošlu, ale o co jde? Pokud se tedy můžu zeptat?" přijal obálku Thomas a Ophelia s omluvným úsměvem zakroutila hlavou. "Bohužel. Nemůžeme ti to říct, protože v tom spočívá obsah toho dopisu. Ale kdyby se tě kdokoli ptal, ten dopis si našel na svém prahu s lístkem ať ho odešleš, ano?"

"Jistě." podíval se na adresu Thomas a pak se pousmál. "Nejspíš ale chápu o co jde. A teď zpátky k problému. Můžeme vyplout zítra?"