Love /CZ/

Dvacátá první

Ophelia, nebo spíš James vešel či snad vešla do hostince. Nebylo to pro ni jednoduché, ale vypadalo to, že ji všichni velmi kvalitně přehlíželi. To bylo dobře, nechtěla přitahovat pozornost. Ano, působila mladě, ale vzhledem k desetiletým dětem pobíhajícím okolo to nebylo zas tak zlé. Přišla až k výčepu a nasadila ten nejhlubší hlas, který uměla.

"Co to bude, mladíku?" zeptal se hospodský a ona si odkašlala. "Pivo." řekla prostě a položila na desku před sebou peníze. "A nějakou klobásu. Díky." S pohledem zabodnutým do země počkala až jí dá korbel a odešla k jednomu ze stolů. Žádný nebyl prázdný a tak si vybrala jeden u kterého seděli dva muži a o čemsi velmi nahlas debatovali. Usadila se až na druhý konec lavice, nervozně popíjela a snažila se je poslouchat. Bohužel pro ni si jí ale brzy všimli a rozhodli se ji zapojit do debaty.

"A co si o tom myslíte vy, mladej pane?" zeptal se jeden z mužů, ten s černým plnovousem. Byl mohutný a  když si přesedl naproti Ophelie, poznala to podle mírného zachvění stolu, který nevypadal nijak vachrlatě. "Mmm..." zamručela a sbírala sílu k mluvení svým hlubokým hlasem. "A o čem?"

"No, vočem asi? Vo tý ženský co tudle zdrhla z vězení v Edinburghu. Pořád prej nenašli její tělo." dívka před ním měla co dělat, aby udržela úsměv. "A co se s ní stalo, že hledají její tělo?"

"No, vona skočila z těch, z útesů." vysvětli jí muž a ona začala kývat hlavou. "Tak to se asi utopila a její tělo odnesly proudy. Nebo se roztrhala o skály. Stejně je to mizerný nápad, skákat z útesu. To může napadnout jenom ženskou."

Fousáč na ni chvíli zíral a pak se začal smát. "Ty seš ale kus chlapa a to na to nevypadáš. Já jsem nějakej McDoyle a ty?"

"James Conaughtey." odpověděla a kývla na hospodského, který jí donesl tu klobásu a hladově se do ní zakousla. McDoyle si poručil ještě pintu a pokračoval v rozhovoru. "A co tu děláš?"

"No, jedu do Londýna. Otec řekl, že bych si měl taky něco zkusit, tak mě poslal za tetou do hlavního města. Nemáme moc peněz, ale prý tam pro mě má nějakou práci." odpovídala mezi sousty a napadlo ji, že ji to vlastně celkem baví.

"Do Londýna, říkáš. No já jedu s povozem do Irvine.  Je to sotva den cesty vodsud, ale mohlo by ti to pomoct. Aspoň kousek bych tě svez." nabídl jí a Ophelia rychle přikývla. "To byste byl moc hodný. Já vám pomůžu v Irvine vyložit."

"Naložit, chlapče, naložit. To zní jako fér obchod. Plácnem si?" řekl a natáhl k ní ruku. Ona neváhala ani vteřinu a uchopila jeho ruku. "Díky. Moc si toho vážím."

"Ale, vždyť to nestojí za řeč. Cesta do Londýna je daleká a může tě potkat spousta nesprávnejch lidí. Tak snad ti nějak pomůžu." usmál se a napil se. "Taky sem kdysi byl takovej mladej jako ty. A vím jak se lidi chovaj ke klukům. Horší už by to snad měla jen holka."

"Kdybych byl holka, co by mě vedlo jít přes celé království?" napila se Ophelia a utřela si rukou pusu. 

"Co já vím." rozhodil rukama McDoyle a prohrábl si plnovous. "Třeba láska. Ženský by pro lásku udělaly cokoliv. Však to znáš."