Love /CZ/

Sedmá

Všechna tvrzení mohou být vyvrácena a krása je jen osobním pohledem, ale není nikdo, kdo by tvrdil, že to Ophelii v jejích svatebních šatech neslušelo. Vrchní část jí ani nezakrývala ramena, nová móda z Londýna. Volné krajkové rukávy stažené u zápěstí elegantně navazovaly na rukavičky, nehledě o překrásně vyšívaném korzetu. Celým šatům ale vévodila široká sukně se spoustou spodniček a pelerínou.

Byly překrásné.

Byla překrásná.

Dívčiny vlasy byly sčesané do složitého drdolu ke kterému byl připevněn závoj. Ten jí zakrýval horní polovinu obličeje a byl vyveden ze stejné krajky jako ozdoby na jejích šatech. V rukou svírala kytici z rudých růží a nervozně přešlapovala ve svých nových střevíčcích.

"Jsi připravená?" zeptal se opatrně její otec a ona zakroutila hlavou. "Nejsem. Ale můžeme jít."

Muž přikývl a vzal ji za paži. Ophelia se nadechla a vydechla, a společně se slavnostním pochodem vkročila do kostela. Kolik tam jen bylo lidí! Pokusila se na ně nemyslet a soustředila se jen na svou cestu k oltáři. U toho stál Philip, zády k ní, na sobě měl černý oblek a podle všeho bílou košili. Jeho vyčáhlá postava v kombinaci s jeho vlasy působila tak rozkošně a dokonale. Skoro se těšila až mu uvidí do tváře. Za tu dobu už si na něj zvykla, přirostl jí k srdci.

Došla až k němu a on se otočil. Usmíval se a to ji donutilo usmát se taky. Dokonce ji ani nenapadlo, že na jeho místě měl stát někdo jiný. Tiše koukala na muže před sebou a skoro ani nevnímala kněze, jak odříkával jakousi modlitbu. Bylo jí úplně jedno, co kdo říká, protože se soustředila jen na svou přísahu.

První ji ovšem měl odříkat Lord z Lairg. Potom co ho oddávající vyzval tak trochu popošlápl na místě, urovnal si oblek a odkašlal si do pěsti.

"Já, Lord Philip George z Lairg tímto slibuji, že budu tvou cestou i cílem, budu tě chránit a ctít, budu vždy tím, kdo za tebe bude řešit problémy jež by tě mohly nějak ohrozit. Dále slibuji, že nedopustím, aby ti kdokoli jakkoli ublížil a nedovolím, aby tě kdokoli ohrožoval. Budu tě milovat až do konce naší společné cesty, té, která nemůže skončit jinak než smrtí. Žádám tě, aby ses stala mou ženou." S posledním slovem natáhl ruku před sebe dlaní vzhůru, tak, aby na ni mohla následně položit svou ruku ona.

Ophelia se nadechla a následně zhluboka vydechla, to jak si snažila vzpomenout na první slova svého slibu. "Já, Ophelia Canterwrightová ti slibuji, že budu tvou svící v temnotě, tvou nadějí a vírou. Přísahám, že tě budu vždy poslouchat a budu ti dobrou a věrnou ženou. Dále slibuji, že tě budu následovat i na samotný konec světa, bylo li by to třeba. Budu tě milovat a ctít až do smrti, jež by nás mohla rozdělit. Ráda se stanu tvou ženou." Pak se usmála a položila svou levou ruku na tu jeho.

Kněz na jejich ruce položil pás látky a odříkal další modlitbu. Ani jeden z nich však nevnímal, protože se na sebe usmívali a i když se to nehodilo, snažili se beze slov cosi si sdělit. Do reality je vrátila až žádost oddávajícího o odhalení tváře nevěsty.

Philip tak učinil a pak už následoval je potlesk všech přítomných, zatímco ti dva pevně svírali dlaň toho druhého.