Love /CZ/

Třináctá

A/N: Protože autorce to nedalo a musela se před touto částí nějak vyjádřit. #MoffatSkillsActivated  *Ďábelský smích*

"Tady jsou." ozval se hlas a ve dveřích se objevil muž. Hnědé, místy prošedivělé vlasy mu spadaly až k ramenům a z ostře řezané tváře na ně koukaly dvě hadí očka. Ophelia už ho viděla na svatbě, věděla o koho jde. Byl to George, Philipův mladší bratr a dnes zrovna působil víc zlověstně než kdy předtím. Působil jako hráč, který má v ruce trumf.

"Bratře." ozval se Phil a automaticky si stoupl před svou ženu, aby ji mohl chránit. "Tohle je můj dům a ty jsi přišel bez pozvání. Co máš na srdci? A kdo jsou ti lidé?"

Ophelia si ostatních osob na chodbě všimla až když se o nim Philip zmínil. Ale na rozdíl od něj ona věděla o koho jde. Podle plášťů to byli zdravotní zřízenci. A strážníci. Dvě takto nesourodé skupiny v předpokoji svatyně mrtvé ženy jejího manžela.

A pak jí to došlo.

"Philipe, uvědomuješ si, kde stojíme?" zašeptala mu do ucha a v tu samou chvíli jí došlo, že si nevzala rukavice. Nechala je v salonku u šachovnice, hned vedle hromady černých figurek. Bleskově stáhla ruce za záda, pravou rukou si chytila levé zápěstí a doufala, že si toho pohybu nikdo nevšiml. Muž před ní také znatelně znejistěl, snad to bylo způsobené tím, co mu sdělila, ale začínal mít obavy, že tohle nebude dobré.

"Víš, bratře můj, bylo mi sděleno, že podle všeho nejsi v pořádku." ušklíbl se George a Ophelii se v tu chvíli zastavilo srdce. V hloubi duše doufala, že se mýlí, ale podle všeho ne.

I Philipem ta věta otřásla, protože ze všech vět, které mohl kdy slyšet, byla tahle ta nejděsivější.

George pokračoval. "Myslel jsem si, že je to přehnané, protože ty zdroje tvrdily, že jsi nezdravě fixovaný na Elaine a dokonce s ní mluvíváš. Ale podle toho, kde jsme tě našli, mi začíná docházet, že je to pravda." S posledním slovem máchl rukou a dva muži za ním, ti v bílých pláštích se dali do pohybu, došli k němu a každý ho chytil za jednu paži.

"Nechte ho být!" křikla 'Philia a pokusila se konfrontovat jednoho ze zřízenců, ale o pár vteřin později již stála na druhé straně místnosti, a to byla ráda, že stojí. V tu chvíli se její hněv obrátil, zcela logicky, k Georgovi. 

"Ty jeden bastarde!" ozvala se a udělala tři kroky k němu. "Víš že jsem tak nějak tušil, že to řekneš, holčičko." opáčil, čímž ovšem rozzuřil svého bratra k nepříčetnosti.

"Takhle ty s ní mluvit nebudeš!" zvedl na něj hlas a trhl sebou tak, že oba zřízenci měli co dělat, aby ho udrželi. "Vážně?" ušklíbl se opět George, přistoupil až k Ophelii a hrubě jí prstem zvedl bradu. Dívka ihned ustoupila a vrhla na něj jeden ze svých nenávistných pohledů. Takhle ji Philip ještě nikdy neviděl. A abychom byli upřímní, mělo to být naposled, co ji měl vidět, a to na hodně dlouhou dobu.

"Nemáte žádné právo se mnou takhle jednat." procedila mezi zuby, jenomže on se začal smát. "Vážně si to myslíš? A jak jinak bych se měl chovat ke zločinci jako jsi ty?"

"Zločinci?" nakrčila obočí a automaticky si chytla zápěstí. 

"Přesně tak, Ophelie. Protože víš co? Pokusila ses zabít, to jsem se taky dozvěděl. Máš na zápěstí jizvu." Dívka se zarazila uprostřed pohybu a otočila hlavu v němém zděšení na Philipa. Pak jakoby ji cosi napadlo a natáhla levé zápěstí před sebe v posledním impulsu naděje.

"Byla to nehoda." pronesla s kamenným výrazem, který ovšem George nijak nepřesvědčil. "To určitě. Pokus o sebevraždu se hodnotí jako trestný čin. Zjednodušeně řečeno, budeš viset."

Pak se mu ale na obličeji objevil zákeřný výraz. "Ledaže bys..." chytil ji za ruku a pokusil se o úsměv. "Rozhodla li by ses stát mou ženou, samozřejmě poté, co bude tady můj bratr prohlášen za nesvéprávného, uměl bych to přejít."

Z té poznámky se jí chtělo zvracet. Trhla rukou a zbavila se jeho sevření a pak, tónem o kterém nevěděla že ho umí, pronesla následující slova.

"Tak to ať mě radši oběsí."

Taková odpověď ho očividně nenapadla a zároveň George naštvala. Ohnal se a vrazil ji facku, takovou, že to dívka neustála a spadla na zem.

Philipa tento čin vyprovokoval k akci, prudkým pohybem odhodil oba muže, nejspíš to bylo způsobené jen adrenalinem a nepředvídatelností tohoto výpadu, vyběhl ke svému bratrovi, zvedl zaťatou pěst a vrazil mu ji přímo do středu obličeje. Odpovědí mu na to bylo opětovné zajetí zřízenci, kteří mu uštědřili pořádnou ránu do břicha.

"Odveďte tu mrchu." sykl George, zatímco si držel nos, ze kterého mu proudila krev. Ophelia se pomalu zvedala ze země, vypadala zmateně, když ji chytili dva policisté a táhli ji pryč. Ona se v tu ránu začala bránit a křičet.

"Philipe! Philipe!" byla její poslední slova předtím, než se zavřely dveře. I poté ji bylo slyšet, dřevem pronikaly slova jako nespravedlnost, zločinci a manžel.