Love /CZ/

Dvacátá pátá

Po šestém dni stráveném v přístavu začínala být Ophelia vážně zoufalá. Mohla by jít dál pěšky, ale pravděpodobnost, že by se jí to povedlo byla mizivá. Potřebovala se dostat do Blackpoolu, stůj co stůj. Dokonce už byla i připravená se na nějakou z těch lodí vloupat a doufat, že ji tam cestou nikdo nenajde.

Za ten necelý týden zhubla tak, že jí šly vidět žebra a v obličeji nyní doopravdy vypadala jako pohublý chlapec z chudobince. Takového námořníka skutečně nikdo nechce. Barva se jí z tváří vytratila a většinu času se jen mračila. Hladověla, byla špinavá a neměla kde složit hlavu.

Sedmý den se ale vše od základů změnilo. Zatímco dívka jako obvykle seděla na zdi naproti moře a koukala do dáli, přišel k ní muž. Podle chůze námořník, zrzavé vlasy mu stály všemi směry, na jednu nohu kulhal a očividně se o ni zajímal.

"Hej, mladej." ozval se a Ophelia se na něj otočila. Naučila se na to oslovení slyšet, konečne, říkali jí tak všichni, jen s vyjímkou prostitutek. Ty na ni pokřikovaly "Hej fešáku."

"Ano?" odpověděla a zahleděla se na něj. Už ho tu párkrát viděla, potuloval se v docích stejně jako ona. A teď by chtěla vědět, co to po ní chce. "Slyšel jsem, že hledáš loď do Blackpoolu."

Ona ihned spozorněla a přikývla. "To hledám. Vy snad o nějaké víte?"

"Náhodou, vím. Kapitán potřebuje jednu pomocnou ruku a ty nevypadáš, že bys nebyl co k práci." odpověděl jí a v dívce hrklo. Ano, nezdálo se jí to, ale i kdyby se měla plavit s piráty, nějak by to zvládla. Musí se jen dostat do Londýna než bude pozdě. Stůj co stůj.

"Beru." vyhrkla a muž přikývl. "Věděl jsem to. Já jsem nějakej Jack, ale ostatní mi říkaj Zelenej. To víš, jsem z Irska."

Ophelia si s ním plácla. "James, jenom James. A kdy vyplouváme?"

"Ty seš mi ňejakej nedočkavej. Vezmu tě za kapitánem." s těmi slovy se vydal cestou zpátky do města a jí nezbývalo nic jiného než ho následovat. Byla šťastná, ale cosi tu smrdělo. Ano, ona, více jak týden se nemyla, ale to teď nemyslela. V podvědomí se jí ozýval hlásek, který ji nabádal, že se žene do velkého problému. Pak se ale zasmála, protože v problému už byla, takže větší už nebude. A nebo bude, ale co. Hlavně, že se dostane k Philipovi.

Společně s Jackem vešli do nějaké hodpody a v ní do jedné z těch zadních, soukromých místností. V pološeru před sebou uviděla sedět muže. Jeho tvář svými ostrými rysy v mnoha aspektech připomínala tu Philipovu, ovšem jen vzdáleně. Černé, mírně kudrnaté vlasy měl sepnuté v culíku vzadu a přes celou levou tvář od spánku až ke rtům se táhla jizva.

"Kapitáne? Todle je ten mladík o kterým jsem vám říkal. Je to James a..." začal Jack, ale muž ho pohybem ruky umlčel. "Já jsem Thomas řečený Jizva. Ty chceš být námořník?"

"Ne, pane. Jen se potřebuji dostat do Blackpoolu." přiznala a poškrábala se ve vlasech.

"Dobře dobře. To je jedno. Jen naložíme sudy, v Irsku pak zboží a pojedeme do Blackpoolu. Budeš tam co nevidět."

Ophelia pokrčila rameny. "Jistě. A kdy vyplouváme?"

"Dnes v noci."