Love /CZ/

Epilog

Ophelii vzbudil křik. Prudce se posadila, otočila se ke svému muži a položila mu dlaň na rameno.

"Klid, miláčku, klid. Jsem tady. Jsem s tebou." zašeptala mu do ucha a odhodila si z tváře pramen dorůstajících vlasů. Philip otevřel oči a posadil se taky. "Odpusť mi drahá. Zdálo se mi..."

Ona jen chápavě přikývla. "Já vím." usmála se a rozhlédla se po ložnici. "Jsi v pořádku, nemusíš se bát."

Říkala tu větu tak často, že se občas musela zamyslet nad tím, jestli ji říká jemu, nebo sama sobě. Taky nemohla spát. Celé noci jen zírala do stropu jejich ložnice a přemítala o svém životě. A o životě, který vzala.

Když zjistila, že čeká dítě, nevěděla, jestli je připravená. Po tom všem čím si prošla si nebyla jistá, jestli chce přivést živého tvora na takové místo. Dlouho o tom přemýšlela, ale poněvadž neměla moc jiných možností, smířila se s tím a sdělila své obavy Philipovi. Ten věděl, čeho se bojí, ale i tak ji svým nadšením strhl a ona začínala mít pocit, že má zase alespoň trochu normální život.

Peníze měli. A jejich spojenci ve Skotsku jim neustále podávali zprávy o tom, jak Philipův bratr podstupuje dlouhé výslechy ohledně podvodu a krádeže peněz Jejího Veličenstva. O kterém se bezpečnostní složky dozvěděly z anonymního dopisu.

Irsko se nakonec ukázalo jako ideální prostředí. Bydleli v malém domku u cesty, Phil se věnoval obchodu, zatím jen málo, ale stačilo to.

"Spi, drahý. Spi." zašeptala a pohladila ho po tváři.

"Jistě. A Ophelie?"

"Ano?"

"Miluji tě."

"Já tebe taky."