Jdeme na to!

311 14 0
                                    

„Kde je Kate?" zeptal se starostlivě Mike Karen,která odešla ze svého pokoje.
„Není jí dobře.Je u sebe."
„Co se jí stalo?"
„Zvracela.Opravdu jí není nejlíp." Mike dlouho nečekal a utíkal po chodbě ke Kate.

Bleskově otevřel dveře a uviděl Kate,jak leží v posteli a měří si teplotu.Všimla si ho hned jak zavřel dveře.
„Panebože."Doběhl k posteli,silně jí objal,jako kdyby jí neviděl několik let a vášnivě jí políbil.
„Jak ti je,beruško?" Jeho starostlivý hlas rval srdce z hrudi.Nad tím hlasem by se každý rozbrečel.
„Už líp.Jen se mi zamotala hlava.Omlouvám se,že ti přidělávám starosti." Mike ji pohladil po vlasech.
„Ty mi nepřiděláváš starosti,nikdy.To já se omlouvám,neměl jsem nikam chodit."
V tom pípl teploměr.Mike se na to podíval jako první a vykulil oči.
„Tak,teď budeš ležet a odpočívat.Máš 38.Ležet a ležet." Kate se usmála
„Tak teď jseš můj doktor ty?"
„Tak to si piš." naklonil se k ní blíž
„a budu se snažit,abych tě uzdravil."pošeptal jí a políbil jí lalůček.Kate trochu zasténala.

Mike se posadil na postel a všiml si jak Kate přemýšlí.
„Co se děje?" Podívala se na něho a dala mu dlaň na nohu.
„To s Tatianou jsi už vyřešil?"
„Ano.Ukázalo se,že to bylo naléhavé." Kate se posadila.
„Co se stalo?" Mike si povzdechl
„Jedna holčička po skončením koncertu v Nizozemí jí dala dopis.Její bratranec,který tady žije má obrnu.Je pár dní v nemocnici.Chystal se na můj dnešní koncert.V hale mi dala ten dopis,přečetl jsem si ho a hned vyrazil za ním.Ta nemocnice byla docela daleko,proto jsem se zdržel."

Kate vykulila oči a zase se jí žaludek obrátil vzhůru nohama..
„Kolik mu je?"
„9 let.Ale na to teď nemysli.Zase si lehni a odpočívej."
„Ale já musím být na koncertě a-"
Mike jí hned zarazil.
„Ty musíš být v posteli.Řekl jsem personálu ať se o tebe starají,co nejlíp.
A já se vrátím,co nejdřív a neodejdu odtud dokud nebudeš zdravá.Teď tu budu s tebou až do začátku koncertu.Nehnu se od tebe."
Kate ho pohladila po tváři a Mike ruku chytil a víc jí ke své tváři přitiskl.
„Jen se modlím,abys to ode mě nechytil." Mike se zasmál
„O to se neboj."řekl a lehl si vedle ní.

Kate spala v jeho náručí a Mikovy zazvonil budík.Je šest,vzhůru na pódium.Pomalu vylejzal z postele,aby Kate nevzbudil,políbil jí na čelo a potichu odešel.Na chodbě už čekal Dorian.
„Ahoj.Na pódiu máš už být za 40 minut.Všechno je zařízené.Jak je Kate na tom?" Mike šel chodbou a Dorian mu byl v patách.
„To stíháme.Má teplotu,musí odpočívat."
„Dobře.Všichni už jsou na místě a zadní vchod v areálu je čistý,zatím."
„Tak jdeme na to!" Oba si nasedli do auta a Dorian šlápl na plyn.

Před zadním vchodem už čekala Karen a byla tak nervózní,až si kousala nehty na rukou.Když uviděla dálkové světlo auta,hned se jí ulevilo a přiběhla k Mikovi.
„No kde vězíš?Za 20 minut tam máš už stát." Chytila Mika za ruku a odtáhla ho do šatny,kde si sedl na vysokou židli a Karen začala s make-upem čarovat.
Po chvilce zavřela kufřík a oddychla si.
„Hotovo." Mike se zvedl ze židle a z obrovského kufru vyndal první kostým.
„Děkuju.Můžeš...prosím...."
„Jasně...už padám." Karen odešla,aby měl Mike na převlíknutí soukromí.

Jednoho technika následoval do podzemní místnosti,kde byly dlouhé a tlusté kabely a malá "krabička" do které si Mike stoupl.Byl to katapult.
Technik zvedl velký ovladač s červeným tlačítkem uprostřed.
„Můžeme?" Mike na chvilku ztichl a poslouchal skandování fanoušků.Už jsou netrpělivý.
„Můžeme."
„Dobře." potom zvedl vysílačku,která byla hlavním spojením s dalším technikem,který má na starost pyrotechniku.
„Jedeme za...3...2....1...teď!!!"

Michael JacksonKde žijí příběhy. Začni objevovat