Michael Jackson

Blesky a davy

„Haló..."probozel všechny Kenny „Guten Tag....tak haló.Vstáváme,jsme už na zemi." Nikdo ho neposlouchal.Spali jako malé děti.

Kenny přišel blíž k Mikovi.
„Země volá Mika,přepínám.Konec snění a vzhůru do práce."
Mike se pomalu probouzel a díval se kolem sebe.
„To už jsme v Německu?"
„Ano."
Podíval se z okýnka a viděl obrovský dav fanoušků.Mike své fanoušky opravdu měl rád a zapřisáhl si,že to budou ty nejlepší koncerty,jaký kdy viděli.

Dorian zastavil před hotelem a všichni se probojovávali dovnitř.
V hale už čekal hotelový personál.
„Pan Jackson.Vítáme vás v našem hotelu.Doufáme,že se vám tady bude líbit a kdyby jste všichni cokoliv potřebovali,jsme tu pro vás."
„Potěšení je na naší straně."

Zaměstnanci nás zavedli k našim pokojům.Kate se zastavila přede dveřma a podívala se na Mika.
„Takže...tady budu.Kdyby něco,tak hned zaklepej."
„Jasně.Děkuju moc.Jsem hned naproti.Příjemný pobyt,Kate." Hned vedle se objevila Tatiana.
„Ahoj Mikei...jee..jsem hned vedle tebe.Náhoda?"  Mike jen bez odpovědi vešel do svého pokoje a zavřel dveře před Tatianou.

Měl obrovský pokoj a z poloviny byl se zlatým zdobením.Opět mu dali prezidentské apartmá.Mika to těšilo ale na druhou stranu by si přál mít normální pokoj. Zamířil k oknu a roztáhl závěsy.První,co viděl je obrovský dav fanoušků,kteří blokovali dopravu.
Pro některé celebrity tomu říkají «šílenství»,ale Mike cítí radost.
Svým fanouškům zamával a poslal vzdušnou pusu.

V tom někdo zaklepal.
„Dále..." Ve dveří byla Kate.
„Ahoj můžu dál?"
„Jasně.Pojď."
Kate se rozhlížela kolem sebe.
„Páni...je to tu úžasné!Je to tu jako na zámku.Takový pokoje dostáváš vždycky?"
„Ano."
„Závidím..." Mike se zatvářil smutně.
„Ne.Nezáviď mi." Kate se na něho nechápavě podívala.
„Ale proč?"
„Krásné to tu je,to ano.Jen...možná to teď bude znít šíleně ale...cítím se v každém hotelu jako ve vězení.Jen si to představ....jsi slavná,venku jsou fanoušci,kteří tě chtějí vidět.Ale tam venku nejsou jen fanoušci ale i bulvár.Kvůli nim nemůžu nikam jít.Nemůžu jít do kina,nemůžu se jen tak projít.Nemůžu vykročit z hotelu jedině v převleku."

Kate mlčela.Šla za Mikem k oknu a podívala se ven.Viděla dav a blesky foťáků.
„To jsem nevěděla.Promiň,že jsem to vytáhla."
„Nic se neděje,nevěděla jsi to."

V okamžiku ticha a poslouchání skandování fanoušku,vtrhl do pokoje Dorian.
„Promiň,že ruším Miku.Mám vám vyřídit od Kennyho,že zítra v 9:00  bude první zkouška na stadióně a potom oslava na uvítanou."
„Děkuju.Karen je v pořádku?Když jsme šli do hotelu přes ten dav, tak jsem ji neviděl."
„Neboj se.Je ve svém pokoji."
„Děkuju." Dorian se chystal odejít ale potom si na něco vzpomněl.
„Jo a mám vám ještě vyřídit,ať jdete spát.Hlavně ty Miku,vím že máš potíže se spaním."
Mike vykulil oči a podíval se na hodinky.
„Vždyť je půl třetí odpoledne."
„Nee.To máš jiný čas.Je půl jedenáctý večer."
„Děkuju.Dobrou noc." Kate se podívala na Mika.
„Já už půjdu spát.Kdyby jste cokoliv potřebovali,stačí mě zavolat."
„Děkuju.Dobrou noc."
Kate zavírala dveře a dívala se na Mika,jak stále stojí u okna.

Hned mu něco docvaklo.Vyběhl na chodbu a hledal pokoj 57b.
Ve dveřích stál Dorian.
„Miku něco se děje."
„Promiň,že tě budím ale na něco jsem si vzpomněl.Prosím mi pomůžeš?"
„Jasně.A na co sis vzpomněl?"
„ Je půl jedenáctý a venku stále jsou fanoušci.Moc tě prosím,řekneš jim,ať jdou do postele?A nebo jestli nepůjdou,tak řekni personálu,aby jim dali polštáře a deky.Všechno jim to vynahradím."
„Dobře,všechno udělám ale ty už běž spát.Nech to na mě."
„Moc ti děkuju.Dobrou noc."