Probudil jsem se na gauči, byl jsem celý rozlámaný a rozbolavěý, ale celou moji postel okupovala ona.
Chtěl jsem se podívat jak spí, na její klidnou tvář, ale jakmile jsem se přiblížil, otevřela oko a zamířila na mě prstem.
Zastavil jsem se a dal ruce nahoru.
,,Neměj strach, prosím."
Vyvalila na mě své modré oči, byly jako oceán. Její prst se pomalu zhasnul a ona si opět lehla, zřejmě ji to muselo vyčerpat,dál však byla ostražitá.
,,Můžu si sednout?"
Ukázal jsem na postel. Neodpověděla a já si začínal myslet, že nemluví.
Sedl jsem si a viděl jak se napjala, i křídla vztyčila. Vlídně jsem se usmál, chtěl jsem, ab věděla, že mě se bát nemusí.
,, Chtěl jsem se zeptat co jsi mi to včera ukázala. Byla tam moje máma a mluvila se mnou. Děkuju moc, přál jsem si mluvit s mámou pokaždé když jsem si na ni jen vzpomněl." Usmál jsem se a chtěl ji chytit za ruku, měl jsem takové divné nutkání to udělat.
Ucukla a spražila mě pohledem, zřejmě jsem byl ten nejhorší koho v životě potkala.
Pokrčil jsem rameny a šel na balkon, musel jsem si vyvětrat hlavu a potřeboval jsem po ránu cigaretu jako sůl. Ta malá mě vyváděla z rovnováhy, byla až moc záhadná. Už teď jsem jí měl plnou hlavu. Potáhl jsem z cigarety a ucítil ten skvělý pocit. Vydechl jsem a zasmál se do ulic Paříže. Po bouřce vypadaly trochu omlácené, všude bylo mokro, ale lidé chodili ven a pomáhali ostatním. Seina se vylila ze svého koryta a blízké domy zatopila. V takovýchto chvílích se v lidech probouzela jejich lidskost.
Když jsem se vrátil, zase spala. Taky bych si ještě lehnul, mohl jsem spát tak čtyři hodiny. Na gauč se mi opravdu nechtělo, všechno mě bolelo. Proto jsem si lehnul na kraj postele a zíral do stropu. Otočil jsem se a koukal na ni, stále jsem nechápal jak může někdo jako ona existovat, dívka s křídly. Bylo to, jako bych měl halucinace.
Chtělo se mi strašně spát, ale nemohl jsem od ní odtrhnout pohled.
Nakonec se mi to podařilo. Zavíral jsem oči a vnímal svůj těžký dech, pak mnou projel elektrický proud. Ucítil jsem totiž jemný dotek její sametové dlaně ve své.
Vítejte i další kapitoly😊❤ dnes bude jen jedna😊
Snad se vám příběh líbí, pokud ano, jakýkoli koment potěší😂❤
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
