Lehčí než vzduch

🌼XLII🌼

,,Naučíš mě hrát na piano?"
Přišla ke mně a s obdivem na mě koukala.
,,Chce to léta praxe, já hraju už od svých sedmi nebo osmi."
Trochu posmutněla a já to tak nechtěl nechat.
,,Tak pojď, naučím tě nějakou jednoduchou."
Vesele si sedla mně na klín a nerozhodně zírala na klávesy.
,,Jak víš, kterou máš zmáčknout."
,,To si už prostě pamatuješ."
Nebylo to s ní snadné, byla trpělivá a plná odhodlání, ale malé ruce jí to moc nezjednušovaly.
Párkrát zaklela jak se na vílu rozhodně nesluší a dál pokračovala v jednoduché melodii.
Po pár hodinách dokázala přelouskat nějaké lidové a dětské písničky a byla spokojená.
Štěstí z ní přímo zářilo.

Na oběd jsem udělal rychle špagety. Marinessa sice chtěla něco vykouzlit, ale já ji přemluvil ať to nedělá, že si radši navařím sám, vaření totiž bylo něco, co mi šlo.
Pokud jste nikdy neviděli vílu jíst špagety, nežili jste. Tak moc jsem se nenasmál už hodně dlouho. Pořád jí nějaká ta špageta padala z pusy, měla od nich celou tvář a namotávat na vidličku taky nebyla její silná stránka. Mně mezitím tekly slzy z očí a ani jsem nevnímal její naštvané pohledy.
Po obědě si chtěla hrát na uraženou takže nádobí jsem umýval sám.

,,Co oběd?"
,,Nevím čemu ses pořád tak smál, ale na to, že jsi to vařil ty, bylo to dobré."
Možná jsem Marinessu trochu kazil, začínala používat ironii. V téhle větě byla zřetelná.
,,Neboj se, na večeři k filmu bude pizza."
,,A to je něco jako špagety? Pokud jo, nechci to."
Založila si ruce na prsou. Neměl jsem daleko k dalšímu výbuchu smíchu.
,,Ne, pizza je nejlepší jídlo na světě. Až to ochutnáš, poznáš."

To jsem ještě netušil, že se nebudeme moct shodnout na druhu pizzy. Zatímco já chtěl sýrovou s olivami nebo salámovou, Mari trvala na té nejhorší pizze, Hawaii.
,,Ne! Cokoliv jen ne ananas."
,,A co ti na tom tak vadí? Vždyť to může dodat takovou svěží chuť."
Položil jsem jí ruku na rameno.
,,Takhle může mluvit jen neznalec, pizza s ananasem je to nejhorší co můžeš udělat, věř mi. Je to jako smíchat dobrý jídlo a hnusný."
Protočila oči a projednou ustoupila.
,,Stejně si dám jen kousek."

Chtěl jsem zapnout nějaký film.
,,Chceš nějaký romantický?"
Přikývla, viděl jsem jí v očích ty chtivé odlesky.
,,Cokoliv s láskou."
Vzhledem k tomu, že jsem měl jen filmy od Marvelu, DC a jiný superhrdiny, našel jsem jenom Titanic. Zřejmě to nebyla ta nejlepší volba, ale nic jiného jsem neměl.
,,Je to smutný?"
Neodpověděl jsem. Mari mi opřela hlavu o rameno a se zaujetím sledovala ten film. Mlčela, byla do toho úplně zabraná. Dal jsem jí paži kolem ramen a ona si moji ruku vzala do dlaní. Po celý film ji drtila v ruce a odmítala pustit. Vůbec mi to nevadilo.
,,Adriene..."
Zašeptala najednou jakoby se bála.
,,Děje se něco?"
,,To skončí dobře, že?"
Řekla a v tu chvíli se Jack navždy potopil pod hladinu. Slyšel jsem jak zalapala po dechu, byla v šoku, že tak velká láska mohla něco takového dovolit.
Ucítil jsem jak se jí třese celé tělo.
,,Mari neplakej, byl to jen film."
,,Myslela jsem si, že láska dokáže všechno."
,,Taky že ano, ale tohle byl film, tady to trochu poupravili."
Byla to lež, trochu krutá, ale já se na ni nedokázal podívat když brečela, až moc mi to trhalo srdce.

Otřel jsem jí jemně slzy palcem a dal jí pusu na tvář, takovou malou. Vtáhla mě do drtícího objetí a nebýt dovozu pizzy, asi bych byl udušen.
Vzpomínáte jak Mari řekla, že si dá jen kousek? Tak tu stejnou Mari chytla žravá nemoc. Musel jsem se smát, ale s plnou pusou to nebylo nejvhodnější.
,,To je dokonalý jídlo."
,,A dokonce bez ananasu."
Trochu mě zpražila pohledem, ale dál se věnovala svému kousku pizzy.
,,Netušila jsem, že lidé mají tolik zábavy. Víly dělají to samé pořád dokola a nepřijde jim to jako nuda. Na lidském světě se mi líbí, že každý den se dá dělat něco nového."
Vzlétla a zatočila se vzduchu dokolečka, že se jí div netočila hlava.
,,Jsem rád, že se ti tu líbí."
Pak nastalo ticho. Něco zůstalo nevyřčeno a z jejího vyrazu jsem poznal, že se bojí něco říct.
,,Adriene, můžu mít troufalou otázku?"
Nikdy jsem ji neviděl takhle nervózní a dokonce se i červenala. Její bledá kůže úplně zrudla až mi to na chvíli sebralo dech.
,,Ptej se."
Měl jš m nutkání zvednout obočí, ale nechtěl jsem ji čímkoliv vyplašit.
,,M-mohl bys dnes spát s-se mnou?"

Takový jednoduchý den v jedné kapitole, která měla víc slov než dvě obyčejné kapitoly😂💖
Snad se vám trochu něčeho obyčejného líbilo, protože všechno netrvá věčně, že?

.
.
Hlavně v mých příbězích😈