Lehčí než vzduch

🌼LVIII🌼

Každý den jsem trpělivě čekal na její příchod, byl jsem celý nedočkavý kdy konečně přijde, ale každým dnem mě naděje opouštěla víc a víc.
Uplynul měsíc a já už skoro nevím jak vypadala, pomalu se mi vytrácela z mysli, však v srdci stále zůstávala a držela se zuby nehty.

Cvičil jsem na piano, zrovna jsem hrál tu skladbu, kterou tak milovala. Nahrnuly se mi slzy do očí a nedařily se mi zahnat. Melodie se ztrácela a vznikala tak úplně jiná skladba. Mez prsty hbitě mačkaly klávesy a ten tón, který se z toho linul byl tak plný vášně a bolesti, že jsme musel zastavit. Byl jsem spocený a udýchaný.
Utřel jsem si slzy do rukávu košile a nadskočil jsem leknutím když se mi uprostřed pokoje zjevil bílý kruh. Proč mi to přišlo povědomé?
Určitě to bylo kouzlo, jinak jsem to neuměl vysvětlit. Bílým kruhem, který zřejmě sloužil jako portál, prošla nádherná žena v červených šatech s rudými vlasy, nebyla to Marinessa, ale byla mi tak moc povědomá až mi z toho treštila hlava.
,,Adriene Agreste, já jsem Tikki, kladný mág z duše Marinessy. Před bitvou jsi přinesl přání, přání tak čisté, že se ti splnilo. Vládkyně Marinessa vydala tu největší a nejčistší oběť. Důležité však je, že jsme vyhráli."
Začínal jsem si vzpomínat, jakobych chytal úryvky ztracených myšlenek do sítě.
Proč tu Marinessa není? Stalo se jí něco? Ne, to nemůže.
,,Kde je?"
Možná jsem to řekl ostřeji než jsem plánoval, ale týdny čekání mě naplnily frustrací a teď chtělo všechno ven.
Tikki vyčarovala obrovskou bílou kouli a já v ní zahlédl její bledé tělo v nádherných rudých šatech jako měla i Tikki. Srdce mi změkklo a začalo bušit rychleji. Byla překrásná, bílá pleť, růžové rty a vlasy barvy půlnoční oblohy. Její oči byly zavřené.
Ne.
Záře okolo ní pomalu ztrácela na síle až v Tikkiině náručí zůstala jen bezvládně viset.
Do krku se mi draly první vzlyky.
,,Hloubka tvé lásky k ní je obrovská chlapče, ale není důvod k pláči."
,,Není?! Vždyť je-" nedokázal jsem to doříct. Ne po tom všem. Mé srdce se mi trhalo a kusy.
Tikki mi její bezvládné tělo opatrně předala. Už nebyla tak lehká, nyní vážila naprosto normálně.
,,Nechám vás tu o samotě." Řekla Tikki a prošla portálem zpět odkud přišla. Bílý kruh zmizel.
Hladil jsem důvěrně známé rysy jejího obličeje, její vlasy a měkké rty. Kdyby měla křídla, mohla by být spícím andělem. Pousmál jsem se nad tou myšlenkou.
Mé srdce bilo jako by mi mělo vyskočit z hrudi, jen nevím jestli šokem nebo láskou.

Když z mého srdce vyšla žár, vzpomněl jsem si jak se mě před odchodem Marinessa dotkla, přesně toho místa které zářilo.
Zavřel jsem oči a nepřestával ji držet náručí.

Pak všechno přestalo. Žádná zář, jen teplé slunce, které okny proudilo do meho pokoje.
Sledoval jsem ji se smutkem v očích, už nebyla tak bledá. Stále měla kůži bílou jako sníh, ale ne tak moc.
,,Adriene?" Zašeptala až jsem sebou trhnul. Měla otevřené oči a na rtech úsměv. V hlavě se mi vyrojilo tolik myšlenek až se mi z toho udělalo zle. Nemohl jsem se pohnout, nadechnout ani mluvit, jen jsem na ni překvapeně koukal.
Pomalu se vymanila z mých rukou a vstala. Stála teď naprosti mně a musela trochu zaklonit hlavu, aby mi viděla do očí.
,,Vyhráli jsme Adriene. Naplnila jsem tvůj nádherný slib."
Místo slov jsem ji objal, dlouze a pevně. Chtěl jsem si zapamatovat její vůni, protože to bylo naposled.
,,Ani nevíš jak jsem rad, že tě vidím. Možná naposledy, ale-" zakryla mi ústa dlaní.
,,Poslechla jsem své srdce Adriene, naučila se ho slyšet. Šeptá nesmysly." Nádherně se zasmála.
Mlčel jsem, byl jsem jí dokonale okouzlen.
,,A já své srdce poslechla, šeptalo, abych se vrátila za tím, kdo mě miluje a abych mu sdělila pravdu o tom, že mé srdce bije jen pro něj."
Myslel jsem si, že omdlím. Točila se mi hlava jako na horské dráze.
,,Takže ty- ty mě-"
Přikývla, do její tváře se nahrnula červeň.
,,Nikdy jsem si to neuvědomila. Miluju tě Adriene Agreste a doufám, že ty mě taky, protože po šesti tisících letech jsem našla někoho, koho miluju, čistě a opravdově a chci s ním zůstat do konce jeho dnů po boku."
Já byl úplně bezmocný, ona se mi tu vyznávala a já jen stál jak kus plotu.
,,Říše má dva vládce, zahodila jsem nesmrtelnost, všechno jsem obětovala kvůli tobě. Zůstanu tu s tebou, napořád."

Pěkný konec ne? 😊 btw, je moc mainstream končit polibkem, ale určitě se udál, na to myslete. Sice je tohle poslední kapitola, ale ti dva spolu neskončili😏💖

Chci se omluvit za vyhrocené situace, za tak depresivní kapitoly, že někdo skákal z okna... ty víš😂

Jako obvykle, přeji si jen jednu věc🙏😊 napište mi každý jeden jediný upřímný komentář, jaký z toho máte pocit🙏👑💖
Věřte mi, že komentář, který tu zanecháte mě potěší asi jako vás šťastný konec😊❤

Tak rychle napište dolů🙏 prosím.

Ale je tu ještě jedna věc, kterou chci říct. Tohle byl zřejmě na dlouhou dobu můj poslední příběh na tomto účtu🤗 nevěšte smutně hlavy ani nechystejte vražednou misi.
Jednu knihu v hlavě mám, ale nevím kdy ji napíšu a rozhodně to nebude příběh jak ho znáte😊
Odcházím tedy na dobu neurčitou na svůj hlavní profil AdlaBakov kde mám jak mlff tak tam chystám psát pár příběhů😊 určo hoďte follow🙏😅💖
Follow se týká i mého ig účtu adlabakov.ml 🤗😏
A nebojte, budu psát  i spol. příběhy tak se nezapomeňte kouknout na profily:
niashanoe a Zuzi206 💖🤗

Užívejte prázdniny, napište koment a loučím se s vámi😂👑

Vaše AdlaBakovML💖