Ty dvě tam mluvily snad hodiny, Leslianna stále žvanila o nějakých rituálech, kouzlech a dalších nesmyslech a Marinessa ji uklidňovala. Já jsem mezitím stihl sníst asi třicet kopečků zmrzliny a teď mě bolelo břicho, seděl jsem tam na schodech a snažil se zachytit nit jejich rozhovoru, ale dle mého byly o ničem.
Leslianna byla až moc hysterická a to se jí to ani netýkalo, rozhodla se stát se člověkem a žít v míru v lidském světě, Marinessa vypadala jako její pravý opak, působila uvolněně a bezstarostně, uklidňovala Lesliannu a ještě se usmívala.
,,Nemáš důvod proč se bát Leslianno, víly už přijdou na způsob jak mě dostat zpět, abych se mohla postavit Černému kocourovi. Zbavím ho navždy moci a budeme v bezpečí."
Leslianna byla nedůvěřivá osoba, stále se na mě otáčela a doháněla mě k šílenství. Začala něco šeptat Marinesse do ucha a já začal poslouchat, bylo to logické. Šeptem se sdělovala tajemství a ty jsem si já přál znát, hlavě když se týkala vílí říše.
,,Nechci se vás dotknout vládkyně Marinesso, ale jste si jistá, že se mu dokážete postavit i po vašem ehm období?"
Takový zlý pohled jsem u Marinessy ještě nespatřil a nehodlal jsem ho u ní nikdy vyvolat. Popadla mě škodolibá radost když za to mohla Leslianna.
,,Nikdy, nikdy to už znovu nezmiňuj Leslianno, ať jsi víla nebo ne, na prach tě mohu proměnit pořád. To co se stalo před nějakým tisícem let je tabu."
Utnula větu a můj čas naslouchání skončil. Bylo o čem přemýšlet, někdy se na to Marinessy zeptám.
,,A Tikkiino kouzlo funguje pořád?"
V jejím hlase byly slyšet obavy a opět se na mě koukla jakoby to se mnou mělo co dočinění.
,,Leslianno, jsi až přehnaně starostlivá. Za tisíce let její kouzlo nezklamalo, v říši lidí je slabší, ale dejme tomu, že někdo nemá ty správné prostředky."
Také se na mě ohlédla a mě už z toho brněla hlava, měl jsem chuť vykřiknout.
Dál jsem neposlouchal, další nudné žvásty, ale to co jsem zaslechl bylo zajímavé.
Někdo mi jemně klepal na rameno, otevřel jsem oko a uviděl ten nejnádhernější úsměv na světě.
,,Omlouvám se za zpoždění, půjdeme domů?"
Vstal jsem a oprášil si kalhoty, Leslianna vlezla zpátky do stánku se zmrzlinou a my jen mlčky šli k mému domu.
Už byla noc, hvězdy zářily, ale nebyly téměř žádné vidět kvůli lampám všude okolo.
,,Škoda, že lidé nechtějí vidět hvězdy."
,,Jo, vždycky mě fascinovaly asi jako bouřky."
Překvapeně se na mě otočila.
,,Ty bys chtěl?"
Přikývl jsem.
,,Tak si pospěš!"
Její teplá dlaň chytila tu moji a ona mě vedla dál a dál noční Paříží.
Že by romantika? 🤔😈 cítíte to? 😊
No, snad jste si užili ukecanou Lesliannu, ale je čas ji opustit protože já i Adrien jí máme plný zuby😂💪💖
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
