Lehčí než vzduch

🌼XXXV🌼

Každý večer chtěla chodit do malé zahrádky na střeše, byl jsem za to rád. Na hvězdy stále působilo její kouzlo, nebe bylo čisté a hvězdy zářily takovým způsobem jako nikdy.
,,Co se stane s vílami když se rozhodnou žít v našem světě?"
Ruce jsem měl pohodlně pod hlavou a můj pohled byl přitahován hvězdami. Kouzelná noc.
,,Je to těžké rozhodnutí, protože je nevratné."
,,To chápu, ale co vílu vede k tomu, aby se všeho vzdala? Přijde mi, že váš svět má všechno co mi v tom našem chybí, dobří lidé na každém kroku, neponičená příroda, harmonie, kouzla."
Povzdechla si.
,,Víš, ona za to může touha. Vždycky může za všechno. Protože člověk touží po něčem nevšedním, doposud nepoznaném. Jakmile jednou okusíš touhu, musíš ji následovat. Víly možná mají všechno, ale navštěvují lidský svět a vidí v něm to dobré, chtějí poznat víc a zřejmě to nejdůležitější, líbí se jim cítit."

,,A naopak to nejde? Že bych šel žít k vám do říše?"
Smutně se usmála a zavrtěla hlavou.
,,Ještě nikdy se nestalo, aby člověk navštívil vílí říši, protože v tom spočívá její krása, je nedotknutá lidmi."
Přišlo mi to bolestivé, jako zástupce lidské jsem byl zklamaný. Lidé byli v očích víl zlí, zničili a mně z toho bylo také špatně, protože já takový nechtěl být.
,,A co třeba Leslianna, ta se proč rozhodla, že půjde do našeho světa?"
,,Leslianna je smutný případ Adriene, před pár desítkami let šla s ostatními do bouře, byla v té době uznávaná vůdkyně lovkyň blesků, ale jednoho osudného dne jí blesk zlomil křídla a dokážeš si představit vílu bez křídel? Ve světě, kde všichni létají byla nikdo. Nemohla už na výpravy a mohla se stát ledatak nějakou služebnou, z úplného vrcholu se ocitla na úplném dně. Když ke mně tehdy přišla a požádala mě, vyhověla jsem jí, bylo to těžké, ale já věděla, že ona by tu nebyla šťastná."
Leslianna mi do oka zrovna nepadla, ale její příběh mě dojal, najednou mi jí přišlo líto.
,,A on je k tomu potřeba nějaký obřad?"
Zasmála se, ale duchem byla někde na rozkvetlých loukách.
,,Už jsem ti ukázala sílu přání Adriene, ta která jsou od srdce se plní. Pokud se víla rozhodne přejít k vám, nebráníme jí. Já jí odeberu moc a vypařím křídla, vymažeme jí nějaké části z paměti a nasadíme tam její lidské dětství a dospívání. Žádná víla v lidském světě by ti neřekla o květinových loukách, o křídlech a snech, protože to prostě zapomněla."
,,Stejně jako vám Pan vymazal vzpomínky na city."

Zdravím😊💖 dnes taková vzpomínací kapitola😊 a mám pro vás dobrou zprávu😘 dnes i zítra budou dvě kapitoly!🎉🎉
Proč? Eh, to radši sdělím zítra😂