Lehčí než vzduch

🌼XXI🌼

Zahřálo mě to u srdce, tak moc mě to potěšilo až jsem v očích ucítil slzy. Rychle jsem zamrkal a dával si dobrý pozor, abych se nedotkl jejích křídel.
,,Půjdeme?"
,,Pokud si to přeješ."
Pustila se mě a zadívala se mi upřímná do očí.
,,Musím poznat vaše město."
Na chvíli jsem se zamyslel, v hlavě mi létaly myšlenky ohledně toho kam půjdeme. Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou když jsem okem zavadil o svoje tričko, které měla stále na sobě.
,,Budeš si, ale muset najít něco lepšího na oblečení, nemůžeš jen tak vyrazit v mém tričku."
,,Co je na něm špatného?"
,,Nic, jen se to prostě nenosí do města. Můj otec tu má schované některé vzorky ze svých kolekcí, tak něco najdeme."
Povzbudivě jsem na ni mrknul.

Chtěl jsem jí vybrat obyčejné kalhoty a tričko, ale měla nějaké potíže ohledně kalhot, prý, že kalhoty nosí jen chlapci. Hlavně, že měla moje tričko.
Vzadu ve skříni jsem našel jedny šaty, byly světle růžové a při představě Mari v těch šatech jsem se usmál.
,,To už je lepší než ty kalhoty."
,,Ale nebude ti zima Mari? Přeci jen, poslední dobou není nejteplejší počasí."
Položila mi ruku na rameno.
,,Adriene, neboj se, vím co dělám. Vílám není zima, spíš jen podle síly světla bledneme."
,,Chceš říct, že v noci jseš skoro průhledná?"
,,Někdy, ale většinou se mi to nestává."
,,Nikdy jsem neviděl, že by ses začala vytrácet, až jednou v tý bouřce."
,,Ty mě sleduješ ze spaní?"
A sakra! Samozřejmě, že jsem ji sledoval. Pokaždé v její přítomnosti jsem nemohl usnout, byl jsem jí úplně popletený. Dlouhé minuty i hodiny jsem ji sledoval a nemohl se na ni vynadívat, na dívku tak krásnou, že se jí nic nemohlo rovnat.
,,Ehmm, nesleduju tě Mari, samozřejmě, že ne."
Přimhouřila oči a zalezla do koupelny, aby se převlékla. Párkrát jsem uslyšel nějaké nevhodné slovo, které by královna víl znát neměla. Čekal jsem s napětím na to, co přijde, ale to jak vypadala jsem nečekal.
Bledá kůže s růžovými šaty ladila dokonale, rty stejné barvy a temné vlasy, které dodaly na kontrastu. Na chvíli jsem i zapomněl dýchat, srdce mi bušilo jako splašené. Byl jsem v koncích, moje mysl se ztratila ve víru její krásy.
Ačkoliv jsem to začátku necítil tak silně, věděl jsem, někde ve skrytu duše, že to je pravda. Nyní se, ale všechno ztisícinásobilo a já si uvědomil, že jsem se do Marinessy zamiloval.

A je to venku!! Adrienovi trvalo 20 kapitol než zjistil co cítí😊❤ jak dlouho to bude trvat Mari? A dočkáme se vůbec?🤔💖

Všimla jsem si, že nějak málo lidí píše komentáře, ale chtěla bych znát váš upřímný názor🙏❤ tak tam jeden hoďte😊💖😏