Lehčí než vzduch

🌼LIII🌼

V otcově pracovně jsem nebýval dvakrát často, proto mě zajímalo, co za poklady schovává. Našel jsem pár svých fotek z dob kdy jsem byl malý, jednu fotografii, na které jsme byli všichni tři jako šťastná rodina, ta fotografie pro mě měla větší cenu než všechno zlato světa.
Našel jsem toho ještě spousty, dopisy mé matky adresované otci až z Číny, nečetl jsem je, nechtěl jsem se dostat ještě hlouběji do rodinných tajemství.
Pak jsem narazil na jeden dopis adresovaný Marinesse, byl v růžové obálce s nálepkou motýla, proč tedy nebyl nikdy odeslán?
Nepamatuju si rukopis mé matky, ale jakmile jsem ho uviděl, nebylo těžké si vzpomenout. Byl jsem si jistý, že byl od ní a vzhledem k písmu bych řekl, že spěchala.
Datum mě zarazilo, den její smrti. Zjistila něco, o čem potřebovala Marinessu informovat, ale nestihla odeslat. S velkým očekáváním jsem se začetl.

Vládkyně vílí říše Marinesso,

Píšu vám ve velkém spěchu, neboť nemám moc času. Rozhodla jsem se, vzít si život, abych ušetřila svého syna.
Celý život jsem vám to tajila a omlouvám se, ale snažila jsem se najít kouzlo jak to zrušit, protože jsem chtěla žít. Jsem druhá polovina duše Černého kocoura, nebylo těžké to objevit, mám některé vzpomínky, které nejsou moje, cítím k vám nějaké zvláštní pouto, které nedokážu vysvětlit. Bojím se, že si beru život pozdě, že se duše přenesla na Adriena, mého syna. Prosím, pokud by přeci jen došlo k přesunu jeho duše, nezabíjejte ho, nezaslouží si to.
Po letech pátrání jsem včera v noci našla ve starých svitcích jinou cestu, ale nebezpečnou. Jde o vyjmutí duše z těla a vytvoření dalšího kladného mága, soukmenovce Tikki. Je to riskantní proces, ale vyzkoušela bych všechno, jen aby můj syn nemusel zemřít. Nikdy jste ho neviděla, nikdy jste tu v říši lidí nebyla, ale věřím, že to pochopíte, to on je důvod proč to dělám. Pokud by přeci jen někdy došlo k vytvoření kladného mága, nezapomínejte, že budete s ním muset vy nebo Tikki splynout a stále tu bude Černý kocour, který si svoji duši bránit bude vší silou. Věřím, že to zvládnete, vždycky jste byla mojí ochranitelkou a přítelkyní.

S úctou Emilia Agreste ze Zvonkového háje

Nemohl jsem tomu uvěřit, existovala i jiná cesta než mě zabít. Má matka na ni přišla těsně před tím než zemřela a ještě stihla napsat dopis Marinesse, která ho musí vidět.
Musel jsem zahodit svoji pýchu, abych se zvedl a došel až ke dveřím do svého pokoje.
Třikrát jsme se hluboce nadechl a ještě přitom váhal, ale vzdemula se ve mně poslední vlna kuráže a já vtrhnul dovnitř.

Jste rádi za malou kapku naděje?🤔😊 možná, že dobrý konec ještě není úplně ztracen🤔😏 tak co? Dáme jim šanci?💪💖