Lehčí než vzduch

🌼X🌼

Slyšel jsem ji křičet přes celý dům, hlavou mi letělo tisíc myšlenek. Rychle jsem přestal mýt nádobí a vyběhl za jejím křikem. Nejdřív jsem ji nemohl najít a začal jsem v té panice propadat zoufalství.
,,Mari!!"
Neodpovídala a já se začínal bát jestli se jí nestalo zase něco neobvyklého.

Nakonec jsem ji našel u sebe v pokoji, seděla schoulená v klubíčku a na hlavě měla polštář.
,,Jsi v pořádku? Pořádně jsi mě vyděsila, už to nikdy nedělej."
,,Ta věc na mě začala mluvit! Sama od sebe!"
Ukázala na televizi kde zrovna běžela nějaká pohádka pro děti. Všechen stres ze mě spadl a vlivem náhlého uvolnění napětí jsem propadl neskutečnému záchvatu smíchu. Takhle od srdce jsem se už dlouho nesmál, tekly mi slzy, ležel jsem na posteli a nemohl pořádně dýchat.
Marinessa na mě byla naštvaná a nechápavě na mě zírala.
,,Jsi v pořádku?"
Nemohl jsem mluvit, pouze jsem přikývl a smál se ještě dobrých pět minut. Stačilo se jen podívat na televizi a na ni a začalo to znovu.
Pak jsem se uklidnil. Zhluboka jsem dýchal a utíral si slzy.
Sledovala mě jako bych byl psychicky narušený. Bylo to komické, u snídaně mnou pohrdala, protože jsem neznal jejich svět a o pár minut později se lekla televize.
,,Co je tu k smíchu?"
,,Ty."
Už jsem zase chtěl vybuchnout smíchy.
,,Já?"
,,Jo, smála ses mi, protože neznám váš svět a nic o vílách nevím a pak tu ty šlápneš na ovladač a lekneš se televize."
Zle se na mě podívala, doufal jsem, že jsem nezašel moc daleko.
,,Tak hele, víly k vám do světa chodí běžně, ale já tu nikdy nebyla. Jsem tady poprvé a neměla bych tu vůbec být."
,,Já taky nikdy nebyl tam u vás. Tos jako utekla?"
,,Ne."
Začala mi opět připadat nesvá, byla neklidná a ošívala se.
,,V tom bude nějaký háček že?" Netušil jsem jak daleko tohle všechno může zajít.
Přikývla, ale nemluvila. Pochopil jsem, že je to část něčeho velkého.
,,Neměla bych tu být, hlavní víly nesmějí opouštět říši."

Ale, ale, ale 😈 že by kousek tajemství?🤔
Pridávám další díl a chci poděkovat za 400+ reads💖 neskutečně se to zvedá💪